I.ÚS 231/95
Sbírka: N 86/4 SbNU 307
V PLATNOSTI- KS Praha 26 Ca 57/95-43
- ÚS I.ÚS 231/95
Ústavní soud zrušil usnesení krajského soudu, kterým bylo řízení o přezkoumání správního rozhodnutí zastaveno. Soud se opřel o čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny, podle něhož je zaručeno právo na řádný soudní proces u nezávislého a nestranného soudu. Zjištěno bylo, že soud nezkontroloval, zda byl soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, a to bez důvodu. Porušení práva na soudní ochranu bylo považováno za závažné, protože znemožnilo stěžovateli využít své právní prostředky.
Rubrum
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci stěžovatele L. Š. ve věci ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. srpna 1995, č. j. 26 Ca 57/95-43, t a k t o :
Výrok
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. srpna 1995 č. j. 26 Ca 57/95-43 se z r u š u j e .
Odůvodnění
Stěžovatel podal ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 8. 1995, č. j. 26 Ca 57/95-43, kterým bylo zastaveno řízení o návrhu na přezkoumání rozhodnutí ředitele Správy Středočeského kraje Policie České republiky ze dne 20. 1. 1995, č. j. 5/95 ve věci stěžovatelova kázeňského potrestání. Krajský soud odůvodnil své rozhodnutí poukazem na ustanovení § 103 o.s.ř., podle něhož kdykoliv v řízení soud přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může jednat ve věci. Za úkony prováděné na návrh soudu se vybírají soudní poplatky. V řízení o návrzích na přezkoumání rozhodnutí správních orgánů se platí poplatek na účet soudu, který tento úkon provádí. Poplatková povinnost vzniká podáním návrhu na provedení poplatného úkonu, jestliže je poplatníkem navrhovatel. Nebyl-li poplatek, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, zaplacen, soud řízení zastaví, pokud již nezačal jednat ve věci samé (§ 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění). V projednávaném případě byl navrhovatel před zahájením řízení vyzván k zaplacení soudního poplatku do týdne výzvou, která mu byla doručena do vlastních rukou dne 13. 7. 1995. Navrhovatel soudní poplatek ve stanovené lhůtě neuhradil, a proto krajský soud řízení zastavil. Toto usnesení napadl stěžovatel ústavní stížností, v níž uvedl, že dne 1. 3. 1995 podal Krajskému soudu v Praze návrh na přezkoumání rozhodnutí ředitele Správy Středočeského kraje Policie České republiky ze dne 20. 1. 1995, č. 5/95, jímž bylo rozhodnuto o odvolání stěžovatele v řízení o jeho kázeňském potrestání. Toto podání na výzvu krajského soudu stěžovatel doplnil dopisem ze dne 13. 7. 1995, jejž doporučeně odeslal dne 17. 7. 1995 na adresu Krajského soudu v Praze, nám. Kinských 5 a připojil kolky v hodnotě 1000,- Kč k úhradě soudního poplatku v přezkumném řízení. Přestože tedy stěžovatel ve stanovené lhůtě soudní poplatek zaplatil, Krajský soud v Praze napadeným usnesením řízení zastavil z důvodu, že nebyl zaplacen soudní poplatek. Tímto postupem soudu byl stěžovatel zbaven práva na soudní ochranu, kterou mu zaručuje ustanovení článku 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Proto navrhl, aby bylo stížnosti vyhověno, a aby Ústavní soud napadené usnesení zrušil. Soudce zpravodaj nejdříve přezkoumal ústavní stížnost po stránce formální (§ 72 odst. 2, 3, § 43 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Zjistil, že napadené usnesení krajského soudu nabylo právní moci dne 24. 8. 1995 a ústavní stížnost došla Ústavnímu soudu dne 17. 10. 1995, takže lhůta k jejímu podání podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. byla zachována. Ani jiné formální závady, které by byly důvodem odmítnutí ústavní stížnosti, zjištěny nebyly. Krajský soud v Praze jako účastník řízení se k ústavní stížnosti vyjádřil tak, že stěžovatel převzal výzvu k zaplacení soudního poplatku 1000,- Kč na vzoru 4a o.s.ř. Jako datum převzetí uvedl 13. 6. 1995, což nemůže odpovídat skutečnosti, jestliže výzva byla vypravena z krajského soudu dne 7. 7. 1995. Soud měl zato, že došlo pouze k zanedbatelnému pochybení a vzhledem k dalším důkazům měl za prokázáno, že k doručení výzvy došlo dne 13. 7. 1995. Ve výzvě byla stanovena lhůta 1 týdne od doručení výzvy k zaplacení. Výzva obsahovala poučení o povinnosti soudu zastavit řízení podle ustanovení § 104 odst. 2 o.s.ř., nezdaří-li se odstranit nedostatek podmínky řízení, kterým je nezaplacení soudního poplatku. Přípisem ze dne 13. 7. 1995, došlým Krajskému soudu v Praze dne 18. 7. 1995, reagoval navrhovatel (stěžovatel) na výzvu soudu, uvedl v něm v záhlaví poznámku o soudním poplatku a v závěru pak větu: "Soudní poplatek ve výši 1000,- Kč v kolkových známkách přikládám v originále". Příloh k odpovědi bylo podle údaje navrhovatele "5 listů/27". Podatelna Krajského soudu v Praze předložila soudci s podáním ze dne 18. 7. 1995 skutečně 27 písemností založených v soudním spise pod č. l. 14-40.Mezi těmito písemnostmi však nebyl tiskopis vzoru č. 4a o.s.ř. s vylepenými kolky. Protože neexistoval žádný důkaz zpochybňující závěr podatelny Krajského soudu v Praze, že s podáním navrhovatele ze dne 18. 7. 1995 nebyl doručen žádný 28. list přílohy, vydal soud usnesení o zastavení řízení. Účastníci i vedlejší účastník souhlasili s upuštěním od ústního jednání. Poněvadž od tohoto jednání nelze očekávat další objasnění věci, Ústavní soud od ústního jednání upustil (ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.). Ústavní stížnost je důvodná. Podle ustanovení § 115 odst. 2 Instrukce ministerstva spravedlnosti ze dne 30. srpna 1993, č.j. 1068/93-OOD, kterou se vydává Vnitřní a Kancelářský řád pro okresní a krajské soudy, pracovník podatelny opatří došlá podání a vrácené nedoručené zásilky podacím razítkem soudu. Podle § 115 odst. 1 této Instrukce, podací razítko obsahuje označení soudu, datum, kdy podání došlo a údaje o počtu stejnopisů, rubrik a příloh. Je-li příloh více než 10 listů, vyznačí se přílohy zkratkou "Sv" (tj. svazek). Na podání se též vyznačí jiné předměty, které došly, a odevzdají se s podáním příslušnému oddělení. V ustanovení § 117 odst. 1 citované Instrukce se dále stanoví, že písemná podání, která obsahují peněžní hodnoty (hotovosti, kolkové známky apod.), opatří pracovník podatelny vedle podacího razítka údajem o druhu a výši hodnoty a svým podpisem. Ze spisu Krajského soudu v Praze plyne, že stěžovatel v návrhu ze dne 13. 7. 1995 (adresovaném krajskému soudu) uvedl v záhlaví: "5 listů/27, soudní poplatek" a v závěru návrhu připojil větu: "Soudní poplatek ve výši 1000 Kč v kolkových známkách přikládám v originále". Jestliže v takovém případě tiskopis vzoru č. 4a o.s.ř. s vylepenými kolkovými známkami skutečně nebyl přiložen, bylo věcí soudní podatelny tuto skutečnost u podacího razítka vyznačit. Tato povinnost plyne z povahy věci a lze ji spolehlivě dovodit i z citovaných ustanovení Vnitřního a Kancelářského řádu. To však krajský soud neučinil. Ústavní soud doplnil řízení a z fotokopie podacího lístku ze dne 17. 7. 1995 vzal za prokázáno, že odesílatel (označený jménem Š. L.) podal uvedeného dne na poště v Rokycanech zásilku o váze 0,189 kg pod číslem R 005981127 R. Zásilka byla adresována Krajskému soudu, nám. Kinských 5, Praha 5 - Smíchov. Z fotokopie výzvy Krajského soudu v Praze ze dne 4. 7. 1995 na vzoru č. 4a o.s.ř. bylo dále zjištěno, že na zadní straně této výzvy je otisk dvou nalepených kolkových známek v hodnotě po 500,- Kč s předtištěným textem: Vyhovuji výzvě a zasílám v kolkových známkách určený soudní poplatek. U předtisku slov "podpis poplatníka" jsou připojena rukou psaná slova: Š. L.. Ze spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. 26 Ca 57/95 bylo konečně zjištěno, že stěžovatel dne 25. 8. 1995 podal u tohoto soudu proti napadenému usnesení ze dne 14. 8. 1995 stížnost, v níž v rubrice "Přílohy" uvedl: - "soudní poplatek v kolkových známkách v hodnotě 1000 Kč v kopii" a - "kopie podacího lístku ze dne 17. července 1995". Prohlásil, že svoji povinnost beze zbytku splnil a požadoval, aby rozhodnutí ze dne 14. 8. 1995 bylo cestou autoremedury zrušeno. Stížnost projednala místopředsedkyně Krajského soudu v Praze se stěžovatelem dne 4. 10. 1995 a poučila jej, že stížností se nelze domáhat přezkoumání postupu soudu ve výkonu jeho nezávislé rozhodovací činnosti. Dále byl stěžovatel poučen o možnosti podat do 60 dnů od právní moci usnesení o zastavení řízení ústavní stížnost podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Na základě těchto skutkových zjištění dospěl Ústavní soud k závěru, že Krajský soud v Praze řádně neprověřil, zda navrhovatel ve stanovené lhůtě uhradil stanovený soudní poplatek v kolkových známkách a napadeným usnesením řízení zastavil, takže stěžovateli znemožnil realizaci jeho základního práva na řádný soudní proces. Tím došlo k porušení ustanovení článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který zaručuje každému, že se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Současně došlo k porušení článku 36 odst. 2 Listiny, jenž stanoví, že kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Ústavní soud konečně dovodil, že kromě ustanovení článku 36 odst. 1, 2 Listiny, jichž se stěžovatel dovolával, bylo se zřetelem na článek 10 Ústavy porušeno i ustanovení článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Toto ustanovení uvádí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným tribunálem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanskoprávních nárocích nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Toto ustanovení plně dopadá i na souzenou věc. Proto Ústavní soud ústavní stížnosti zcela vyhověl a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. srpna 1995, č. j. 26 Ca 57/95- 43, zrušil (§ 82 odst. 1, 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.). P o u č e n í : Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 20. prosince 1995
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.