I.ÚS 235/16

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o návrhu stěžovatelů 1. T. R., 2. nezletilého T. R. a 3. nezletilé B. R. a 4. H. R., právně nezastoupených, proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8, č. j. 0 P 35/2012, a proti rozhodnutí Městského soudu v Praze, č. j. 28 Co 474/2015, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 26. 1. 2016 učiněným prostřednictvím 1. stěžovatele byla napadena blíže neurčená rozhodnutí obecných soudů, tedy bez řádného uvedení dne vydání a jednacích čísel.

2. Ústavní stížnost nesplňovala náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Vady spočívaly zejména v nedostatku právního zastoupení a neurčitosti petitu.

3. Z vnitřní evidence Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatelé se prostřednictvím 1. stěžovatele obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž 1. stěžovatel byl vícekrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (např. v řízeních sp. zn. IV. ÚS 588/14, II. ÚS 1041/15, III. ÚS 1059/15, IV. ÚS 1520/15, III. ÚS 2028/15, IV. ÚS 2030/15, III. ÚS 2031/15 a dalších). Nelze tedy mít pochybnosti o tom, že stěžovatel byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení (srov. stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 1/96 ze dne 21. 5. 1996). Lze konstatovat, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat 1. stěžovateli princip, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Setrvání na poučení stěžovatele v každém konkrétním případě nesplnění zákonných předpokladů pro řádné podání ústavní stížnosti se v nyní projednávané věci již jeví jako neefektivní a formalistické.

4. Vzhledem k této skutečnosti je nutno učinit závěr, že jsou splněny podmínky § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavnímu proto soudu nezbylo, než předmětný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. února 2016 David Uhlíř v. r. soudce zpravodaj