I.ÚS 2352/21

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. arch. Jaroslava Chvátala, zastoupeného Mgr. Martinem Bieleszem, advokátem se sídlem v Českém Těšíně, Hrabinská 498/19, proti rozsudkům Vrchního soudu v Olomouci č. j. 7 Cmo 89/2019-246 ze dne 28. 11. 2019 a Krajského soudu v Ostravě č. j. 37 Cm 134/2010-213 ze dne 21. 1. 2019, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a dále společnosti K2 atmitec s. r. o., se sídlem v Ostravě, Koksární 1097/7, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal proti vedlejší účastnici zaplacení 344 100 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené ceny ze smlouvy o dílo (projektová dokumentace). Krajský soud v Ostravě (dále jen "nalézací soud") žalobu zamítl a zavázal stěžovatele k náhradě nákladů protistrany. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací (dále tak označován) rozsudek nalézacího soudu potvrdil, a také uložil stěžovateli povinnost k náhradě nákladů řízení. Nejvyšší soud (dále též "dovolací soud") odmítl dovolání stěžovatele usnesením č. j. 23 Cdo 859/2021-276 ze dne 26. 5. 2021 pro vady spočívající v nevymezení předpokladů jeho přípustnosti.

2. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

3. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Dále se Ústavní soud zabýval její přípustností ve smyslu § 75 téhož zákona.

4. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele usnesením uvedeným v bodě 1 pro vady spočívající v nevymezení předpokladů jeho přípustnosti. Otázkou přípustnosti dovolání se Ústavní soud podrobně zabýval ve svém plenárním stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 ze dne 28. 11. 2017 (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.). V něm přijal závěr, že nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, (§ 241a odst. 2 ve spojení s § 237 o. s. ř.), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Není totiž úkolem Nejvyššího soudu z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele, nýbrž je povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným občanským soudním řádem vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky z oblasti hmotného či procesního práva. Přístup k Nejvyššímu soudu je z vůle zákonodárce záměrně omezen a formalizován tak, aby se mohl podrobněji zabývat skutečně jen vybranými, právně složitými a soudní praxí dosud neřešenými případy (blíže viz citované stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16).

5. V návaznosti na uvedené Ústavní soud výkladem § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu v citovaném stanovisku zároveň dovodil, že je-li dovolání stěžovatele odmítnuto pro vady, jde o případ, kdy stěžovatel nevyčerpal dostupné opravné prostředky řádným způsobem, což činí ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustnou.

6. Ústavní stížnost by tak mohla být přípustná pouze proti usnesení Nejvyššího soudu, u něhož by Ústavní soud zkoumal jedině ústavní náležitosti závěru o vadnosti dovolání stěžovatele a jeho odůvodnění, zda Nejvyšší soud v tomto ohledu nevybočil z mezí daných mu zákonem a nezatížil své rozhodnutí svévolí. Stěžovatel ve svém podání ovšem výslovně uvádí, že usnesení Nejvyššího soudu nenapadá, a proti jeho obsahu ani argumentačně nebrojí. Ústavní soud z toho implicitně dovozuje, že proti němu samému nemá námitek. Proto ani nepovažoval za potřebné vyzývat stěžovatele k upřesnění petitu, či doplnění ústavní stížnosti, neboť splnění takové výzvy by s ohledem na východiska popsaná v předchozích odstavcích stejně nemohlo mít vliv na osud ústavní stížnosti v části směřující proti rozhodnutím odvolacího a nalézacího soudu, v níž je v každém případě nepřípustná.

7. Ústavní soud tedy odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. září 2021 Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj