I.ÚS 2358/07
V PLATNOSTI- MS Praha Nt 207/2007
- VS Praha 8 To 93/2007
- ÚS I.ÚS 2358/07
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Soud uvedl, že obnova řízení je mimořádný prostředek, který se používá pouze při předložení nových skutečností nebo důkazů, které by mohly změnit původní rozhodnutí. Návrh na provedení důkazu neznamená automatické povolení obnovy řízení, pokud soud důvodně odmítl jeho provedení. Ústavní soud se opřel o § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a o čl. 36 až 38 Listiny základních práv a svobod.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele E. G., zastoupeného Mgr. Kateřinou Lukešovou, advokátkou, se sídlem Klaudiánova 135/1, 293 01 Mladá Boleslav, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. Nt 207/2007, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 8. 2007, sp. zn. 8 To 93/2007, za účasti Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 11. 9. 2007, stěžovatel napadl usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. Nt 207/2007 (dále jen "usnesení městského soudu"), kterým byl zamítnut jeho návrh na povolení obnovy řízení ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 48 T 6/2005. Rovněž napadl usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 3. 8. 2007, sp. zn. 8 To 93/2007, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesen městského soudu. Stěžovatel vznáší námitku, že soud neprovedl navrhovaný důkaz jeho výpovědí a to ani čtením té, kterou vyhotovil písemně v ruském jazyce a předal při veřejném zasedání městského soudu. Chtěl popsat některé podrobnosti průběhu své trestné činnosti, ke kterým původně nevypovídal a vyjádřit se k důvodům, proč tak neučinil. Dle odůvodnění vrchního soudu skutečnost, že obviněný hodlá podrobně vypovídat, nemůže být, v zájmu stability soudních rozhodnutí, sama o sobě důvodem pro obnovu řízení. Stěžovatel je však přesvědčen, že posouzení, zda je nová výpověď důvodem pro obnovu řízení, je možné vyslovit pouze poté, co tato výpověď bude učiněna. V projednávané věci mohla mít vliv na odlišné posouzení míry jeho zavinění a pohnutek a tudíž i výrok o trestu (jeho výměru). S ohledem na to je přesvědčen, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1, na použití mateřského jazyka při jednání soudu dle čl. 37 odst. 4 a práva vyjádřit se ke všem prováděným důkazům dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Napadená rozhodnutí navrhuje zrušit. II. Zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu") návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního. III. Po prostudování napadených rozhodnutí a po uvážení vznesených námitek Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud úvodem v obecné rovině konstatuje, že obnova řízení je, na rozdíl od stížnosti pro porušení zákona a dovolání, mimořádným opravným prostředkem, jehož účelem je odstranit nedostatky ve skutkových zjištěních. V řízení o obnově se nezjišťuje správnost původního rozhodnutí, nýbrž se posuzuje, zda došlo k předložení nových skutečností či důkazů, které by mohly změnit původní výroky napadeného rozhodnutí. Podle ustanovení § 278 odst. 1 trestního řádu se obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, povolí, "vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu." Obnova řízení ukončeného pravomocným rozsudkem tedy řeší výhradně vady ve skutkových zjištěních, které vznikly tím, že soudu v době jeho rozhodování nebyly známy skutečnosti nebo důkazy způsobilé změnit skutkový stav věci a teprve na tomto skutkovém základě ovlivnit jeho právní posouzení a následně i výrok o vině, trestu, či náhradě škody. Novými skutečnostmi mohou být pouze skutečnosti soudu v původním řízení neznámé, které však již v době vydání rozhodnutí existovaly a teprve později vyšly najevo. Novou skutečností může být pouze objektivně existující jev, který v téže věci nebyl důkazem, ale může mít vliv na zjištění skutkového stavu (shodně viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 178/03 [Sbírka nálezů a usnesení, svazek 33, usnesení 20, str. 417]). Nelze také v jakékoli "nové" skutečnosti nebo důkazu, soudu dříve neznámému, spatřovat bez dalšího důvod k obnově řízení, ale musí jít vždy i o splnění druhé podmínky ve smyslu ustanovení § 278 odst. 1 trestního řádu, což znamená, že obecné soudy musí při projednávání návrhu na obnovu řízení vždy zkoumat, zda jsou předkládány nové skutečnosti či důkazy, které jsou způsobilé samy o sobě, nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy dříve známými, odůvodnit jiné než původní napadené pravomocné rozhodnutí, resp. jeho část. Nemohou nekriticky převzít nově tvrzené skutečnosti či důkazy bez jejich zhodnocení ve vztahu ke skutečnostem a důkazům, z nichž povstalo původní skutkové zjištění. Ne každá nová skutečnost či důkaz jsou způsobilé vyvolat následky předvídané v § 278 trestního řádu (shodně viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 62/04 [Sbírka nálezů a usnesení, svazek 33, usnesení 19, str. 409]). K námitce stěžovatele ohledně neprovedení důkazu Ústavní soud připomíná, že ustáleně judikuje, že soud není povinen provést všechny navržené důkazy, avšak musí o vznesených návrzích rozhodnout a - pokud jim nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Nelze tedy souhlasit se stěžovatelovou tezí, že v každém případě je nutno důkaz provést, neboť teprve pak lze posoudit jeho význam pro rozhodnutí o návrhu na obnovu řízení. Nezbytným požadavkům obecné soudy v projednávané věci dostály, když neprovedení navrhovaných důkazů řádně odůvodnily (srovnej str. 2-4 usnesení městského soudu). Přisvědčit lze nadto i poukazu vrchního soudu na nutnost stability soudních rozhodnutí. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. prosince 2007 Vojen Güttler předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.