I.ÚS 2358/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti Z. J., zastoupeného advokátkou JUDr Petrou Fenikovou, Ph.D., sídlem Bělehradská 572/63, Praha 2, proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Územního odboru České Budějovice, 2. oddělení obecné kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 3. 7. 2026 č. j. KRPC-7851-282/TČ-2024-020172, a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Územního odboru České Budějovice, 2. oddělení obecné kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 22. 12. 2025, č. j. KRPC-7851-214/TČ-2024-020172, za účasti Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, jako účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížnost je nepřípustná.

2. Stěžovatel byl obviněný a nyní je obžalovaný v trestním řízení. Ústavní stížností napadá usnesení, jimiž policejní orgán rozhodl o nevyloučení policejní komisařky por. Ing. Kateřiny Hamadejové z vykonávání úkonů trestního řízení pro namítanou podjatost (resp. zamítl stížnost proti rozhodnutí o nevyloučení).

3. V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje napadená rozhodnutí zrušit, neboť porušují jeho právo na spravedlivý proces, na presumpci neviny, na rovnost řízení a na obhajobu podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv svobod a čl. 6 odst. 1, 2 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

4. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je však ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

5. Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že podstatou ústavní stížnosti je její subsidiarita. To znamená, že k přezkumu Ústavním soudem může dojít až tehdy, neposkytuje-li právní řád jiné prostředky nápravy. Řízení před Ústavním soudem je tak jakousi poslední záchrannou brzdou, a nikoliv zkratkou, kterou by bylo možné obcházet standardní možnosti, jak dosáhnout ochrany svých práv v rámci justiční soustavy. Je-li v určité procesní situaci možné, aby věc přezkoumal jiný orgán než Ústavní soud, nemůže do postavení takového orgánu Ústavní soud zasáhnout tím, že by ve věci rozhodl dříve než tento orgán [srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1803/26, bod 3; I. ÚS 1937/23, bod 4; IV. ÚS 247/23, bod 10; III. ÚS 1414/21, body 5-7; II. ÚS 1424/10, body 4-5; či I. ÚS 236/04).

6. Shora uvedené závěry plně dopadají i na nyní posuzovanou věc, neboť trestní řízení v době vydání napadených rozhodnutí stále trvalo (nacházelo se teprve ve stadiu přípravného řízení; nyní již byla podána obžaloba a nařízeno hlavní líčení).

7. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu přitom ústavní stížnosti proti rozhodnutím o námitce podjatosti orgánů činných v trestním řízení přípustné nejsou (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 15/18 a III. ÚS 831/19). Tento závěr se netýká pouze rozhodování o námitce podjatosti vznesené proti osobám soudců, ale např. i státních zástupců (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 784/17 a III. ÚS 1052/16), jakož i osob činných v dané věci za policejní orgán (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2407/22, III. ÚS 1462/19 a III. ÚS 2048/17).

8. Stěžovatel se v daném trestním řízení nachází v postavení obžalovaného, bude tak mít možnost námitku podjatosti policejní komisařky uplatnit v dalším průběhu řízení.

9. Ústavní stížnost je tedy nepřípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z námitek stěžovatele přitom neplyne, že by ústavní stížnost svým významem podstatně přesahovala jeho vlastní zájmy podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

10. Ústavní soud proto stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. srpna 2026 Jan Wintr, v. r. soudce zpravodaj