I.ÚS 2379/21

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky ELTODO, a. s., se sídlem v Praze 4, Novodvorská 1010/14, zastoupené Mgr. Jarmilou Sejkorovou, advokátkou se sídlem v Brně, Hlavní 232/26, proti usnesením Městského soudu v Praze č. j. 62 Co 160/2021-270 ze dne 21. 6. 2021 a č. j. 62 Co 212/2021-267 ze dne 21. 6. 2021, ve znění opravného usnesení č. j, 62 Co 212/2021-279 ze dne 23. 8. 2021, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 12 C 140/2020-91 ze dne 2. 3. 2021, ve znění opravného usnesení č. j. 12 C 140/2020-108 ze dne 11. 3. 2021, a výrokům III a IV usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 12 C 140/2020-223 ze dne 6. 5. 2021, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a společnosti Gomanold, a. s., se sídlem v Praze 8, Sokolovská 700/113a, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "nalézací soud") pod sp. zn. 12 C 140/2020 o zaplacení 78 301 442,52 Kč s příslušenstvím, v němž stěžovatelka zaujímá postavení žalované, bylo napadeným usnesením č. l. 91 nařízeno předběžné opatření, omezující stěžovatelku v nakládání se specifikovanými nemovitostmi (pozemky označené v katastru nemovitostí jako ostatní plocha; součástí jednoho z nich je jiná stavba). Nařízení předběžného opatření bylo potvrzeno (rovněž napadeným) usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "odvolací soud") č. j. 62 Co 160/2021-270.

2. Na nařízení předběžného opatření stěžovatelka zareagovala návrhem, aby soud žalobce (právního předchůdce vedlejší účastnice) vyzval k doplatku jistoty ve výši 235 900 000 Kč (jako zajištění újmy vzniklé nařízením předběžného opatření), a dále návrhem na jeho zrušení. Oba návrhy nalézací soud výroky III a IV usnesení pod č. l. 223 zamítl a odvolací soud jeho rozhodnutí usnesením č. j. 62 Co 212/2021-267 potvrdil.

3. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí zejména pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 1 a 3 odst. 1 Listiny.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Jde-li o předběžná opatření, Ústavní soud jejich přezkum zcela nevylučuje, byť mají prozatímní povahu a není jimi prejudikován konečný výsledek sporu z hlediska hmotného práva. Činí tak proto, že mohou za určitých okolností zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení; zpravidla však zásah do jejich práv a povinností nedosahuje takové intenzity, aby mohl porušení ústavně zaručených základních práv či svobod způsobit. V rámci naznačeného přezkumu Ústavní soud zásadně neposuzuje splnění podmínek pro (ne)nařízení předběžného opatření, neboť to se jeho přezkumné pravomoci vymyká, ale zkoumá, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření obstojí v testu ústavnosti, limitovaného navíc tím, že podstatná část záruk spravedlivého procesu se vztahuje na soudní řízení jako celek [viz např. nález sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. 11. 1999 (N 158/16 SbNU 171) anebo usnesení sp. zn. IV. ÚS 1502/21 ze dne 22. 6. 2021 (dostupné na https://nalus.usoud.cz)].

6. Při tzv. omezenému testu ústavnosti tedy Ústavní soud zkoumá pouze, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) [viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 802/19 ze dne 4. 6. 2019 (N 106/94 SbNU 297), bod 14; nález sp. zn. II. ÚS 3524/19 ze dne 17. 12. 2019, bod 13; nález sp. zn. III. ÚS 4072/17 ze dne 5. 11. 2018 (N 178/91 SbNU 217), bod 18]. Dalším možným důvodem pro zrušení rozhodnutí o předběžném opatření je také "flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu" [nález sp. zn. III. ÚS 1121/20 ze dne 11. 8. 2020, bod 13]. V žádném z uvedených ohledů ovšem Ústavní soud v projednávané věci pochybení neshledal.

7. Stěžovatelka Ústavnímu soudu obsáhle cituje ze svých podání k obecným soudům, z odůvodnění napadených rozhodnutí a vytýká jim svévoli, nepřezkoumatelnost a nevypořádání jejích námitek. Uvedené ovšem nepropojuje do souvislosti a nepředkládá Ústavnímu soudu konkrétní pochybení, které mohlo (mělo) mít v rámci omezené fáze řízení o předběžném opatření (bez návaznosti na meritorní projednání a výsledek řízení) dopad do sféry jejích základních práv. Předložené argumenty buď směřují mimo důvody, které obecné soudy k nařízení předběžného opatření vedly, anebo jimi stěžovatelka žádá o vyřešení otázek určených teprve meritornímu projednání věci (k němuž jsou primárně příslušné obecné soudy).

8. Nalézací soud dospěl k odůvodněnému (a odvolacím soudem potvrzenému) závěru, že původní žalobce osvědčil rozhodné skutečnosti (že stěžovatelka činí kroky k tomu, aby se uplatněná pohledávka stala v budoucnu nedobytnou), a podmínky pro vydání předběžného opatření tak měl za splněné. Rovněž z dalších napadených rozhodnutí je Ústavnímu soudu srozumitelně zřejmé, v jakých důvodech spočívalo odmítnutí procesních návrhů stěžovatelky (viz bod tohoto 2 usnesení). Obsah napadených rozhodnutí je stěžovatelce znám, není nutné jej zde přibližovat či dále parafrázovat.

9. Ústavní soud tak nesdílí přesvědčení stěžovatelky o zjevném a extrémním porušení zásad spravedlivého procesu. Na tom nic nemění žádné z řady stěžovatelkou odkazovaných rozhodnutí Ústavního soudu, jimiž do rozhodování o předběžném opatření zasáhl, neboť v její věci o případ zakázané svévole, nepřezkoumatelného odůvodnění ani jiného flagrantního porušení pravidel spravedlivého procesu nejde. Zbývá dodat, že předběžným opatřením bylo stěžovatelce zakázáno s nemovitostmi nakládat tak, aby byla ohrožena dobytnost žalované pohledávky; Ústavní soud se nedomnívá, že by jí tím bylo nutně bráněno v ubytovávání zaměstnanců.

10. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. O návrhu na přednostní projednání věci nebylo vzhledem k době uplynulé od podání ústavní stížnosti do rozhodnutí o ní nutno rozhodovat samostatně.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. září 2021 Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu