Ústavní soud · Usnesení

I.ÚS 249/01

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2002-03-21 · odmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b) · ECLI:CZ:US:2002:1.US.249.01

  1. KS Ústí 15 Ca 371/2000-29
  2. ÚS 15 Ca 371/2000-29
  3. ÚS I.ÚS 249/01

Citované zákony (1)

Rubrum

Ústavní soud rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. F. F., CSc., zastoupeného advokátem JUDr. J. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 12. 2000, č.j. 15 Ca 371/2000-29, t a k t o :

Výrok

Ústavní stížnost se o d m í t á .

Odůvodnění

: Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 17. 4. 2001 domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 12. 2000, č.j. 15 Ca 371/2000-29. Ústavní soud ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 15 Ca 371/2000, zjistil, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 12. 2000, č.j. 15 Ca 371/2000-29, byl právní zástupkyni stěžovatele doručen dne 28. 12. 2000. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Z obsahu spisu však plyne, že ode dne doručení napadeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích právní zástupkyni stěžovatele, tj. od 28. 12. 2000 - včetně tohoto dne - do podání ústavní stížnosti na poštu dne 23. 4. 2001 uplynula podstatně delší doba, než zákon o Ústavním soudu připouští. Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh, který byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu]. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 21. března 2002 JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.