I.ÚS 2490/24

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatele O. K., nyní ve Věznici Příbram, zastoupeného JUDr. Irenou Mandíkovou, advokátkou, sídlem náměstí T. G. Masaryka 1, Příbram, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 4 To 12/2024-74 ze dne 6. května 2024 a usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 43 Nt 38/2023-41 ze dne 4. ledna 2024, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Brně ("krajský soud") zamítl návrh stěžovatele na obnovu řízení. Vrchní soud v Olomouci ("vrchní soud") v neveřejném zasedání stížnost stěžovatele zamítl.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá, že obecné soudy jeho návrhu nedůvodně nevyhověly.

3. Rozsudkem krajského soudu č. j. 10 T 6/2022-177 ze dne 18. října 2022 byla schválena dohoda o vině a trestu; stěžovatel byl uznán vinným ze spáchání trestného činu znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) trestního zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let, trest vyhoštění na deset let a povinnost zaplatit poškozené nemajetkovou újmu 60 000 Kč. Stěžovatel se vzdal práva odvolání a rozsudek nabyl právní moci.

4. V návrhu na obnovu řízení stěžovatel namítal, že jeho manželka (matka poškozené) nebyla v řízení řádně vyslechnuta - nerozuměla tomu, co podepisuje, neobdržela písemný překlad a nebyl jí poskytnut tlumočník. Stěžovatel měl za to, že znovu provedením jejího výslechu by vyvstaly nové, dříve neznámé skutečnosti. Krajský soud ale návrh stěžovatele řádně neprojednal, navržený výslech neprovedl a neověřil si tak jeho tvrzení. Stěžovatel dále namítal, že nebyl v řízení před soudem řádně poučen o svých právech, poučení nerozuměl, neboť nebyl přítomen tlumočník. V takovém postupu spatřuje stěžovatel porušení svého práva na soudní ochranu zakotvenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a navrhuje napadená rozhodnutí zrušit.

5. Z napadených usnesení se podává, že svědkyně byla v původním řízení slyšena, jejímu výslechu, při němž byla řádně poučena, byl přítomen obhájce stěžovatele i tlumočnice, která byla přítomna rovněž hlavnímu líčení, na kterém byla schválena dohoda o vině a trestu. Stěžovatel se po tlumočení a poradě s obhájcem výslovně vzdal práva na odvolání.

6. Užití mimořádného opravného prostředku - obnovy řízení - je rozděleno do dvou kroků: řízení o návrhu na povolení obnovy a následně obnovené řízení, které však neproběhne, neposoudí-li obecný soud v prvém kroku navržené důkazy za způsobilé zvrátit předchozí pravomocné závěry. Obnovu řízení obecný soud povolí, "vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině..." (§ 278 trestního řádu). Jinými slovy, posouzení způsobilosti nového důkazu mít vliv na původní rozhodnutí je v kompetenci obecného soudu, který musí, aby dostál své zákonné povinnosti, zohlednit vypovídací schopnost nového důkazu ve vztahu k důkazům původním.

7. Podle nálezu sp. zn.

III. ÚS 905/17 ze dne

22. října 2019 (N 176/96 SbNU 229) nesmí hodnocení provedených důkazů "přesahovat rámec zjištění, zda je pravděpodobné, že tvrzená skutečnost či nový důkaz sám, anebo ve spojení s již provedeným dokazováním by mohl přivodit změnu rozhodnutí. Toto zkoumání spočívá v porovnání důkazů dosud provedených a dosavadních skutkových zjištění s důkazním významem nových skutečností...". Právě toto porovnání v rámci své kompetence obecné soudy provedly a vyloučily, že by provedení důkazu vedlo ke změně původních právních závěrů. Případný výslech svědkyně by mohl být proveden jen v případě, seznal-li by soud, že jde skutečně o novum, způsobilé zvrátit původní rozhodnutí.

8. Právo na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny) zajišťuje každému, že v jeho věci bude rozhodovat nestranný a nezávislý soud podle předem stanovených pravidel a účastník může využít všechny procesní nástroje, které mu zákon přiznává, což se v tomto případě stalo. Uvedené právo nezaručuje ani nemůže zaručit, že řízení bude zakončeno rozhodnutím odpovídajícím požadavkům účastníka.

9. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. října 2024 Jan Wintr v. r. předseda senátu