I.ÚS 2522/23

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele K. P., zastoupeného JUDr. Petrem Fialou, advokátem se sídlem v Praze 5, Xaveriova 2735/13, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 1964/2023-214 ze dne 19. 7. 2023, rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 10 Co 285/2022-185 ze dne 20. 2. 2023 a rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih č. j. 6 C 342/2020-114 ze dne 22. 4. 2022, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-jih, jako účastníků řízení, a dále a) K. V. a b) H. V., jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se žalobou u Okresního soudu Plzeň-jih (dále jen "nalézací soud") domáhal proti vedlejším účastnicím uložení povinnosti omluvit se mu dopisem, ve kterém výslovně uvedou, že se mu omlouvají za křivé obvinění z trestného činu znásilnění; dále se domáhal toho, aby jim byla uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit mu nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč. Nalézací soud ústavní stížností napadeným rozsudkem žalobu stěžovatele zamítl. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni (dále jen "odvolací soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek nalézacího soudu v meritorní části a změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které odmítl Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením pro vady.

2. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 6 a čl. 17 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Namítá, že nesprávným dokazováním, nesprávným vyvozením závěrů z něho a aplikací nesprávné judikatury na daný případ obecnými soudy, se mu nedostalo spravedlivého procesu.

3. Dříve než lze ústavní stížnost věcně posoudit, je třeba zkoumat, zda jsou k jejímu projednání dány podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podána byla včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu); dále se Ústavní soud zabýval její přípustností ve smyslu § 75 téhož zákona.

4. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele pro vady spočívající v nevymezení předpokladů jeho přípustnosti. Ve stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 ze dne 28. 11. 2017 (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.) přijal Ústavní soud závěr, že neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), není jeho odmítnutí pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Současně uzavřel, že je-li dovolání stěžovatele odmítnuto pro vady, jde o případ, kdy stěžovatel nevyčerpal dostupné opravné prostředky řádným způsobem.

5. Ústavní stížnost je proto přípustná pouze proti usnesení Nejvyššího soudu, u něhož Ústavní soud zkoumá, zda Nejvyšší soud nevybočil z mezí daných mu zákonem a nezatížil své rozhodnutí svévolí; v části směřující proti rozsudkům odvolacího a nalézacího soudu je ústavní stížnost nepřípustná.

6. Argumentace stěžovatele v ústavní stížnosti směřuje jen k postupu obecných soudů v rámci nalézacího a odvolacího řízení; proti způsobu, jakým Nejvyšší soud rozhodl o jeho dovolání, nic nenamítá. Ústavní soud po přezkoumání stěžovatelova dovolání, které si za tímto účelem vyžádal, dospěl k závěru, že napadené usnesení Nejvyššího soudu odpovídá jeho obsahu. Nejvyšší soud v něm neshledal žádnou způsobilou otázku hmotného nebo procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., vyjma obecného konstatování, že "soudy prvního i druhého stupně se v rozhodování odchýlily od ustálené rozhodovací praxe a právní otázka, na jejímž posouzení celý spor stojí, by měla být dovolacím soudem řešena odlišně, nežli tak učinily soudy stupňů nižších"; splnění této náležitosti podle Nejvyššího soudu nelze dovodit ani jinak z obsahu podání. Nejvyšší soud postupoval způsobem předvídaným v § 243c odst. 1, větě první, o. s. ř., odmítl-li dovolání stěžovatele, a za takové situace není pro výjimečnou ingerenci Ústavního soudu prostor.

7. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti podle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona jako návrh nepřípustný.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. října 2023 Pavel Šámal v. r. předseda senátu