Ústavní soud · Usnesení

I.ÚS 2545/08

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2009-03-18 · procesní - přerušení řízení · ECLI:CZ:US:2009:1.US.2545.08.1

Další rozhodnutí pod touto sp. zn.: Usnesení 1. 3. 2010

NS 7 Tdo 801/2008
→
ÚS I.ÚS 2545/08

Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud rozhodl o přerušení řízení o ústavní stížnosti, protože současně probíhá podnět ke stížnosti pro porušení zákona, jehož výsledek může ovlivnit rozhodnutí o ústavní stížnosti. Soud se opřel o § 42 odst. 3 ve spojení s § 63 zákona o Ústavním soudu a § 109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu. Přerušení je závazné, protože ústavní stížnost je ultima ratio ochrany základních práv. Pokračování řízení bude závislé na oznámení výsledku podnětu pro porušení zákona nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Rubrum

Ústavní soud rozhodl dne 18. března 2009 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti D. B., zastoupeného JUDr. Tomášem Štípkem, advokátem sídlem Sadová 1585/7, 702 00 Mor. Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2008, sp. zn. 7 Tdo 801/2008, takto:

Výrok

Řízení o ústavní stížnosti se přerušuje.

Odůvodnění

Stěžovatel ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 13. 10. 2008 napadá v záhlaví specifikované rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. 4 T 193/2002, byl stěžovatel uznán vinným z trestných činů krádeže, poškozování cizí věci, porušování domovní svobody, vydírání, ublížení na zdraví a výtržnictví podle příslušných ustanovení trestního zákona. Za tyto trestné činy byl stěžovatel odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, dále bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatele nahradit škodu. Popis jednotlivých skutků je součástí odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu. Proti rozhodnutí nalézacího soudu podali stěžovatel, R. H., O. Š. a P. P. odvolání. Odvolání v neprospěch stěžovatele, R. H., O. Š., P. P. a R. D. podal státní zástupce. O takto podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. 5. 2005, sp. zn. 4 To 199/2004. Ohledně stěžovatele a také ohledně R. H. byl rozsudek nalézacího soudu zrušen a bylo nově rozhodnuto tak, že stěžovatel byl uznán vinným trestným činem krádeže podle ust. § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2, odst. 3 písm. a) trestního zákona, trestním činem poškozování cizí věci podle ust. § 257 odst. 1 trestního zákona, trestným činem vydírání podle ust. § 235 odst. 1 trestního zákona, trestným činem ublížení na zdraví podle ust. 221 odst. 1 trestního zákona a trestným činem výtržnictví podle ust. § 202 odst. 1 trestního zákona za což byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Stěžovatel byl dále rozsudkem odvolacího soudu zproštěn části obžaloby pro trestný čin krádeže a trestný čin poškozování cizí věci. Výrokem také bylo rozhodnuto o náhradě škody. Stěžovatel a další odsouzený R. H. podali prostřednictvím obhájců v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. O dovolání rozhodl Nejvyšší soud usnesením, kterým dovolání odmítl. Ústavní soud zjistil, že v předmětné trestní věci stěžovatele byl spoluodsouzeným R. H. podán podnět ke stížnosti pro porušení zákona. Bude-li podnětu vyhověno, mohl by v případě kladného rozhodnutí Nejvyššího soudu o stížnosti pro porušení zákona na stěžovatele dopadnout účinek plynoucí z uplatnění zásady beneficium cohaesionis. Jelikož je institut ústavní stížnosti konstruován zákonem o Ústavním soudu jako ultima ratio prostředek ochrany základních práv, jeví se Ústavnímu soudu nutným vyčkat rozhodnutí ministra spravedlnosti o tom, zda stížnost pro porušení zákona podá, jakož i případného rozhodnutí Nejvyššího soudu o ní. Nebude-li podnětu ke stížnosti pro porušení zákona vyhověno, pak rozhodnutí (sdělení) o tom, je třeba doručit Ústavnímu soudu tak, aby mohl rozhodnout o případném pokračování řízení. Totéž by eventuálně platilo ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího soudu, bude-li rozhodovat o podané stížnosti pro porušení zákona. Za těchto okolností Ústavní soud podle ustanovení § 42 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 63 zákona o Ústavním soudu, ve spojení s § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, konstatuje, že současně s řízením o ústavní stížnosti probíhá řízení o podnětu pro porušení zákona, v němž může být řešena otázka mající význam pro rozhodnutí Ústavního soudu. Proto Ústavní soud rozhodl o přerušení řízení o podané ústavní stížnosti a pokračovat ve věci bude poté, co mu bude sděleno, s jakým výsledkem byl projednání podnět ke stížnosti pro porušení zákona, respektive jak o eventuálně podané stížnosti pro porušení zákona rozhodl Nejvyšší soud.