I.ÚS 261/96
V PLATNOSTI- VS Praha 4 Ko 298/95
- ÚS I.ÚS 261/96
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje. Podal dovolání k Nejvyššímu soudu, jehož rozhodnutí ještě nebylo vyhlášeno. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. je ústavní stížnost nepřípustná, pokud není výsledkem vyčerpání všech výsledných prostředků. Soud se rozhodl mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků.
Rubrum
I. ÚS 261/96 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele ing. I.E., zastoupeného advokátem JUDr. S.K., o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 4 Ko 298/95, ze dne 15. 7. 1996, za účasti Krajského obchodního soudu v Brně jako účastníka řízení, t a k t o :
Výrok
Návrh s e o d mí t á .
Odůvodnění
: Navrhovatel svou ústavní stížností ze dne 26. 9. 1996 napadá usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 1996, sp. zn. 4 Ko 298/95, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 6. 10. 1995, sp. zn. 28 K 282/94. Na základě citovaných rozhodnutí obecných soudů byl vyhlášen konkurz na majetek dlužníka ing. I.E., podnikatele, v důsledku stavu úpadku, který spočívá v insolvenci dlužníka. Soud prvého stupně vyhověl vyhlášením konkurzu na majetek navrhovatele návrhu věřitele, a to F., přičemž k odvolání navrhovatele v odvolacím řízení Vrchní soud v Praze rozhodnutí soudu prvé instance potvrdil. Ve své ústavní stížnosti vytýká navrhovatel obecným soudům nesprávnou aplikaci zejména § 13 odst. 1 zák. č. 328/1991 Sb., ve znění novel. Dovozuje, že citovanými rozhodnutími obecných soudů došlo k zásahu do jeho práva garantovaného č1. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listiny), dále do čl. 81 a 82 odst. 1 Ústavy ČR, č1. 37 odst. 3 Listiny. V závěru ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost soudních rozhodnutí obecných soudů ve smyslu ustanovení § 79 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. Hlavní argumentace navrhovatele, stejně jako v řízení před obecnými soudy, spočívá v tom, že obecné soudy nesprávně aplikovaly zákon o konkurzu a vyrovnání, pokud vyhlásily v případě navrhovatele konkurz. Podle § 43 odst. 1 písm. f) zák. č. 182/1993 Sb. soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný. Podle § 75 odst. 1 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. V daném případě je z obsahu navrhovatelem předloženého přílohového materiálu zřejmé, že navrhovatel podal v předmětné věci dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, a to podáním ze dne 17. 8. 1996, které bylo doručeno Nejvyššímu soudu ČR dne 2. 9. 1996. Navrhovatel tedy uplatnil ve věci opravný prostředek, o němž dosud nebylo Nejvyšším soudem ČR rozhodnuto. Teprve po vydání rozhodnutí dovolacího soudu může navrhovatel zvažovat, zda je či není na místě uplatnit ústavní stížnost. Do té doby je nutné považovat navrhovatelem podanou ústavní stížnost za nepřípustnou ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona č. 182/1993 Sb. Proto Ústavní soud mimo ústní jednání návrh navrhovatele odmítl. P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné. V Brně 17. října 1996 JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu ČR
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.