I.ÚS 262/97
V PLATNOSTI- MS Praha 12 Co 89/97-155
- ÚS I.ÚS 262/97
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelé nevyčerpal všechny zákonné procesní prostředky. Soud uznal, že dovolání proti rozsudku městského soudu bylo podáno a předáno Nejvyššímu soudu. Podle občanského soudního řádu je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, který změnil rozhodnutí soudu prvního stupně. Proto byla ústavní stížnost považována za nepřípustnou.
Rubrum
I. ÚS 262/97 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENI Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů ing. B.K. a T.K., zastoupených advokátkou JUDr. B.F., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 1997, č.j. 12 Co 89/97-155, t a k t o Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 9. 1996, č.j. 15 C 38/92-125, byli žalovaní (S. a B.D.) uznáni povinnými uzavřít se žalobci (stěžovateli) dohodu o vydání ideální poloviny domu se stavební parcelou č. 890 a polovici zahrady parcely č. 891, vše zapsáno na LV č. 822 pro obec k.ú. R. u SG pro hlavní město Prahu (dále jen "předmětné nemovitosti"). Zároveň byli žalovaní uznáni povinnými nahradit stěžovatelům náklady řízení ve výši 4 410 Kč. Citovaným rozsudkem městského soudu byl rozsudek soudu I. stupně změněn tak, že žaloba stěžovatelů, aby žalovaní byli uznáni povinnými s nimi uzavřít dohodu o vydání předmětných nemovitostí, byla zamítnuta a stěžovatelům bylo uloženo nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 5 950 Kč. Tento rozsudek stěžovatelé napadli ústavní stížností v níž uvedli, že jím bylo porušeno jejich základní právo vlastnit majetek, zakotvené v čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 36 odst. 1 Listiny, upravující právo na soudní ochranu, čl. 95 odst. 1 Ústavy, podle něhož je soudce při rozhodování vázán zákonem a konečně čl. 90 Ústavy, podle kterého jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Ze sdělení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 7. 1997 Ústavní soud zjistil, že v souzené věci podali stěžovatelé dne 23. 6. 1997 dovolání a spis byl dne 30. 7. 1997 postoupen Nejvyššímu soudu ČR. Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Z obsahu spisu vyplývá, že napadený rozsudek městského soudu změnil rozsudek obvodního soudu ve věci samé, neboť práva a povinnosti stanovená účastníkům jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišná (srov. B/D/M: Občanský soudní řád - komentář, 2. vydání, C.H. Beck, Praha 1996). Zákonný dovolací důvod v této věci tedy naplněn byl. Podané dovolání je proto nutno považovat 2 I. Ú5 262/97 za procesní prostředek ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (srov. např. Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 3, C.H. Beck Praha 1995, str. 311). Podmínky ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. jsou tedy splněny. Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost jako nepřípustný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení § 43 odst. 1 písm. f) citovaného zákona]. Po uč e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 12. srpna 1997 JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.