I.ÚS 2633/08
V PLATNOSTI- MS Praha 44 To 462/2008
- ÚS I.ÚS 2633/08
Citované zákony (2)
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. P., zastoupeného JUDr. Jiřím Pánkem, advokátem, se sídlem Riegrova 2668/6c, České Budějovice, proti usnesení Policie České republiky, Správy hlavního města Prahy ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. PSP-4135/OHK-2-2006, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. 44 To 462/2008, za účasti Policie České republiky, Správy hlavního města Prahy a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 24. 10. 2008, stěžovatel napadl usnesení Policie České republiky, Správy hlavního města Prahy (dále jen "policie") ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. PSP-4135/OHK-2-2006 (dále jen "usnesení policie"), kterým mu byla dle § 66 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád"), uložena pořádková pokuta ve výši 5.000 Kč. Rovněž napadl usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. 44 To 462/2008 (dále jen "usnesení městského soudu"), jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení policie. Důvodem uložení pořádkové pokuty byla skutečnost, že se opakovaně nedostavuje na výzvy k podání vysvětlení podle § 158 odst. 6 trestního řádu, přičemž v případě posledního termínu 3. 1. 2008 se omluvil nedostatečným způsobem. Stěžovatel uvádí, že výzvou ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. PSP-496/TČ-2008-92, doručenou mu dne 17. 12. 2007, byl předvolán k podání vysvětlení dle § 158 odst. 6 trestního řádu na den 3. 1. 2008. V poučení, které bylo součástí této výzvy, bylo mimo jiné uvedeno, že podle § 158 odst. 4 trestního řádu má při podání vysvětlení právo na právní pomoc advokáta a dále, že pokud se bez dostatečné omluvy nedostaví, může být předveden a může mu být uložena pořádková pokuta do výše 50.000 Kč. Písemnou formou se omluvil, s tím, že nehodlá jednat bez přítomnosti svého právního zástupce, kterým je JUDr. Jiří Pánek, ke kterému chová důvěru, přičemž citovaný advokát dle sdělení advokátní kanceláře čerpá až do 4. 1. 2008 dovolenou s pobytem mimo území České republiky. Dopis advokátní kanceláře s uvedením této skutečnosti přiložil. Je proto přesvědčen, že se z uvedeného termínu dostatečně omluvil. Pokud jde o dřívější termíny 6. 8. 2007 a 24. 8. 2007, kdy se k podání vysvětlení nedostavil, omluvil se z důvodu, že musí k lékaři, a z důvodu dovolené mimo Českou republiku, přičemž tyto omluvy byly policejním orgánem akceptovány a jejich hodnocení ze strany soudu je tedy nepřípadné. Dále co se týče termínu 6. 9. 2007, městský soud uvádí, že se stěžovatel nedostavil s tím, že mu v tom brání zdravotní stav. Ve skutečnosti se však omluvil ze zdravotních důvodů sám advokát JUDr. Jiří Pánek. Je s podivem, že v tomto případe policejní orgán akceptoval jeho právo na přítomnost jmenovaného advokáta při podání vysvětlení a následně (při řešení omluvy ze dne 31. 12. 2007) zastává zcela opačné stanovisko, ze kterého dovozuje její nedostatečnost. V dalším termínu 15. 11. 2007 se stěžovatel nemohl dostavit z důvodu výskytu akutního zubního zánětu, pro který se byl nucen podrobit neodkladnému lékařskému zákroku, přičemž omluva byla řádně písemně provedena a na žádost policejního orgánu doložena i příslušným lékařským potvrzením. Stěžovatel upozorňuje, že porušení stanovených podmínek musí být nepochybně a jednoznačně prokázáno a pouze v takovém případě může příslušný orgán uvažovat o užití sankce (pořádkové pokuty). V této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 766/2000 (všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu viz http://www.usoud.cz) a na čl. 2 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil. II. Zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu") návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního a meritorního. III. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud nejprve v obecné rovině konstatuje, že na pořádkovou pokutu je třeba nahlížet jako na nástroj, který umožňuje zajistit nerušený a důstojný průběh procesních úkonů trestního řízení; při jeho aplikaci je ovšem vždy nutné, aby se tak dělo jen v situacích a mezích stanovených zákonem a způsobem, který zákon stanoví. Pořádkové pokuty jsou sankcí za deliktní jednání; jsou stanoveny zákonem a zamýšleny jako preventivní a současně represivní opatření veřejné moci, pročež je lze klást na roveň (zpravidla) rozhodnutím o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto musí být vždy nepochybně a jednoznačně prokázáno, že nastaly okolnosti vyjmenované v ustanovení § 66 odst. 1 trestního řádu, aby uložení pořádkové pokuty orgánem činným v trestním řízení neodporovalo principu ústavní ochrany lidských práv a svobod (viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2137/08, IV. ÚS 2142/08 a v nich citovaná judikatura). Ústavní soud nicméně nemá za to, že by napadené rozhodnutí bylo s uvedenými principy v rozporu. Ke stěžovatelově argumentaci, že z termínu podání vysvětlení 3. 1. 2008 se řádně omluvil z důvodu zahraniční dovolené advokáta, Ústavní soud konstatuje, že orgány činné v trestním řízení nejsou povinny přizpůsobovat svůj režim a jeho průběh představám a požadavkům předvolaného a jeho obhájce a nemusejí vyhovět případné žádosti obviněného či obhájce o změnu termínu podání vysvětlení z takového důvodu, jako je zahraniční dovolená některého z nich. Bylo na stěžovateli, aby se případně dostavil s advokátem jiným. V tomto směru lze odkázat i např. na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 734/04. Z něj vyplývá, že svědek má právo na právní pomoc podle čl. 37 dost 2 Listiny, zároveň však Ústavní soud v závěru tohoto nálezu zdůraznil, že "v žádném případě nejde o to, že by orgán činný v trestním řízení měl za povinnost advokáta v každém případě zajistit, anebo odkládat provedení svědecké výpovědi proto, že si svědek přeje mít u výslechu svého advokáta, ale pouze o povinnost toto zastoupení umožnit. Je věcí svědka, zda se rozhodne přijít k podání svědecké výpovědi v doprovodu svého právního zástupce, či sám." Rozsah práv svědka přitom Ústavní soud považuje, jak je rovněž zřejmé z citovaného nálezu, v těchto ohledech za stejný, jako v případě osoby podávající vysvětlení. Vzhledem k uvedenému Ústavní soud v neakceptování omluvy z termínu 3. 1. 2008 žádné pochybení orgánů činných v trestním řízení neshledává. Na tom nic nemůže změnit ani skutečnost, že, jak stěžovatel tvrdí, policie jinou omluvu z důvodu nemožnosti účasti uvedeného obhájce dříve akceptovala. Jeví se ostatně logickým, že s přibývajícím počtem omluv je k těmto přistupováno s větší přísností. Nutno zároveň zdůraznit, že otázka omluvitelnosti důvodů zmeškání neúčasti při podání vysvětlení podle § 158 odst. 6 trestního řádu je v prvé řadě doménou orgánů činných v trestním řízení (obdobně viz opět usnesení sp. zn. III. ÚS 2137/08). V již zmiňovaném usnesení sp. zn. IV. ÚS 2142/08 přitom Ústavní soud akceptoval např. úvahu obecného soudu, že "s ohledem na celkový přístup stěžovatele ke splnění povinnosti podat vysvětlení, jeho opakované omluvy a obecnou neschopnost vyšetřit si čas k provedení požadovaného úkonu po dobu tří měsíců" šlo o neúměrné prodlužování trestního řízení, kterému bylo nutno učinit přítrž. Co se týče stěžovatelova odkazu na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 766/2000, šlo o případ, kdy pořádková pokuta byla uložena za nevyhovění výzvě k vydání věci, na kterou tehdejší navrhovatel reagoval tak, že požadované věci ve výzvě k vydání u sebe nemá a navíc také označil osobu, u které je třeba tyto věci vyžádat. S odkazem na toto upřesnění Ústavní soud dospěl k závěru, že je zjevné, že tehdy řešená situace byla zcela odlišná od nynější situace stěžovatele. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. ledna 2009 František Duchoň předseda senátu