I.ÚS 2669/12
V PLATNOSTI- NSS 7 As 150/2011-108
- ÚS I.ÚS 2669/12
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nebyl zastoupen advokátem, což je podle zákona povinné. Soud konstatoval, že stěžovatel byl již dříve opakovaně upozorněn na povinnost zastoupení, a to i v několika předchozích rozhodnutích. Přestože bylo výslovně upozorněno, nedošlo k odstranění této formální vady. Ústavní soud proto rozhodl o odmítnutí stížnosti bez ústního jednání.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Z. A., proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2012 č. j. 7 As 150/2011-108, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 16.7. 2012, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího správního soudu. Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatel však zastoupen advokátem není. Stěžovatel se již vícekrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem. Na tento nedostatek byl opakovaně upozorňován s poučením, že jeho neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí podané ústavní stížnosti (srov. např. sp. zn. I. ÚS 1966/09, sp. zn. IV. ÚS 1796/09 a další). Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Uvedené je ostatně stěžovateli známo i vzhledem k více usnesením Ústavního soudu - např. sp. zn. I. ÚS 3242/09 či II. ÚS 1536/10 - vydaných k jeho ústavním stížnostem. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. července 2012 Vojen Güttler soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.