I.ÚS 268/05
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelka neprošla všemi procesními prostředky k ochraně svých práv. Soud se opřel o princip subsidiarity, podle něhož musí být všechny správní prostředky vyčerpány před podáním ústavní stížnosti. Rozsudek krajského soudu nebyl konečný, protože řízení před okresním soudem pokračovalo. Ústavní stížnost byla proto považována za nepřípustnou podle § 75 odst. 1 ZÚS.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Sünkel Schrauben GmbH, se sídlem Weischau 16, D-96242 Sonnefeld, SRN, zastoupené JUDr. Michalem Rezkem, advokátem se sídlem Brno, Tomáškova 19, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 27. 1. 2005, čj. 35 Co 196/2004 - 49, t a k t o :
Výrok
Ústavní stížnost se o d m í t á .
Odůvodnění
: Stěžovatelka svou ústavní stížností, podanou Ústavnímu soudu dne 9. 5. 2005, navrhla zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, kterým byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 22. 12. 2003, čj. 19 C 102/2003 - 30. Ústavní soud nejprve zkoumal přípustnost návrhu. K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří princip subsidiarity. K tomuto principu se Ústavní soud podrobněji vyslovil mj. v nálezu sp. zn. III. ÚS 117/2000 [Ústavní soud ČR, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 19, str. 79]. Podle tohoto principu je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZÚS")]. Podle § 75 odst. 1 ZÚS je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (v praxi se jedná zjevně o postup Nejvyššího soudu ČR podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ). Ústavní stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci je sice pravomocný, ale není jím ještě pravomocně ukončen spor mezi stěžovatelkou a žalovaným. Soudní řízení ve věci vedené před Okresním soudem Děčíně pod sp. zn. 19 C 102/2003 dále pokračuje. Z toho plyne, že stěžovatelka má možnost domáhat se ochrany všech svých práv v průběhu tohoto pokračujícího řízení. Teprve v případě, pokud by - podle názoru stěžovatelky - konečné rozhodnutí ve věci narušilo její základní ústavně zaručená práva, mohla by se stěžovatelka domáhat nápravy prostřednictvím ústavní stížnosti. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, předčasně podanou ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) ZÚS]. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. května 2005 JUDr. František Duchoň soudce Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.