I.ÚS 27/97
V PLATNOSTI- ÚS III.ÚS 84/94
- VS Praha 1 Co 304/94 - 64
- NS 1 Cdon 52/96
- ÚS I.ÚS 27/97
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože návrh byl zjevně neopodstatněný. Stěžovatel se domníval, že bylo porušeno právo na spravedlivý proces a svoboda projevu. Soud vysvětlil, že hodnocení důkazů a tónu sdělení není předmětem ústavní kontroly, pokud nebyly porušeny základní procesní zásady. Zároveň upozornil, že svoboda projevu neznamená imunitu proti nápravě za porušení jiných základních práv.
Rubrum
Sp. zn. I. ÚS 27/97 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele J.K., zastoupeného JUDr. E.J., o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 1996, čj. 1 Co 304/94 - 64, a rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 10. 1996, sp. zn. 1 Cdon 52/96, t a k t o Návrh se o d m í t á
Odůvodnění
Stěžovatel podal svůj návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 20. 1. 1997 označeným jako ústavní stížnost. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti napadá rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o odvolání a rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání ve. věci žaloby na ochranu osobnosti, kde vystupoval jako osoba žalovaná. V odůvodnění ústavní stížnosti uvádí úvahy a závěry v zásadě pouze vrchního soudu s tím, že zřejmě opakuje argumentaci, kterou již uplatňoval v dovolání. Domnívá se, že uvedenými rozsudky došlo k porušení práva na řádný proces podle čl. 1 Ústavy ČR a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a dále pak k porušení práva na svobodu projevu a práva vyhledávat a šířit informace zakotvené v čl. 17 citované Listiny. Odkazuje taktéž na nález Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 84/94 (publikovaný pod č. 34 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, s. 257 an.). Pokud jde o namítané porušení čl. 1 Ústavy ČR, je třeba konstatovat, že tento článek je základním ústavním ustanovením, které obecně charakterizuje Českou republiku jako právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Principy obsažené v tomto článku i v čl. 1 Listiny základních práv a svobod se vztahují na všechna základní práva a svobody ústavně garantované a jsou východiskem při jejich výkladu. Záruky právního státu a ochrany základních práv a svobod jsou pak konkretizovány v dalších ustanoveních Ústavy ČR a zejména pak v Listině základních práv a svobod. Ústavní stížnosti či jinému návrhu argumentujícímu porušením čl. 1 Ústavy ČR může být sice vyhověno, ale zpravidla pouze za předpokladu, když je zároveň porušeno jiné základní právo nebo svoboda. Porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod stěžovatel spatřuje především v hodnocení "tónu" článku z hlediska jeho způsobilosti ohrozit čest a důstojnost žalobce vrchním soudem; jde tedy o otázku hodnocení provedeného důkazu. Na základě již ustálené judikatury je třeba konstatovat, že Ústavní soud se zabývá správností hodnocení důkazů obecnými soudy jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jinak tak nečiní ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval. Listina základních práv a svobod zakotvuje právo každého, aby se v soudním řízení mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2). V ostatních aspektech řízení - pokud jde o dokazování - pak platí obecná zásada, že domáhat se svého práva lze pouze způsobem zákonem stanoveným (čl. 36 odst. 1 a 4), resp. že soudům je svěřeno, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90 Ústavy ČR). Jinak jsou soudci při výkonu své funkce nezávislí (čl. 82 Ústavy ČR). Pokud jde o dokazování v civilním soudním řízení, občanský soudní řád hovoří o právu vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům, které byly provedeny (§ 123), stanoví, že soud sám rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede (§ 120) a především stvrzuje zásadu tzv. volného hodnocení důkazů (§ 132). Pokud stěžovatel poukazuje na nález sp. zn. III. ÚS 84/94, Ústavní soud jej považuje za nepřípadný. Z nálezu vyplývá, že vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů (právní závěry soudu) nemůže být v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. V daném případě k takovému pochybení nedošlo. Stěžovatelem namítané porušení čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), konkrétně zřejmě především pak jeho odst. 2, jež v podání nijak nespecifikuje, nelze akceptovat. Uvedená Listina v čl. 17 garantuje tzv. svobodu projevu, včetně šíření informací, kterou lze omezit pouze za podmínek uvedených v čl. 17 odst. 4 této Listiny, a to jen zákonem. K žádnému porušení této základní svobody stěžovatele nemohlo dojít, neboť mu nikdo nebránil v šíření informací (v daném případě) prostřednictvím tisku.; Jinou se ovšem jeví otázka, zda výkonem této základní svobody nemohlo dojít k porušení jiného základního práva (zejména podle čl. 10 uvedené Listiny) odlišné osoby. Svoboda projevu podle čl. 17Listiny neznamená garanci eventuální občanskoprávní "neodpovědnosti" za porušení práva. Soudce zpravodaj neshledal v tomto případě porušení ústavních práv. Proto podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. C) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněný mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků svým usnesením odmítl.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 8. dubna 1997 JUDr. Vladimír P a u 1 soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.