Ústavní soud · Usnesení

I.ÚS 2713/22

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2022-10-18 · odmítnuto pro nepřípustnost · ECLI:CZ:US:2022:1.US.2713.22.1

Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal předem příslušný mimořádný opravný prostředek. Soud uvedl, že proti odmítnutí odvolání lze podat žalobu pro zmatečnost podle občanského soudního řádu. Tento prostředek je podle zákona o Ústavním soudu předpokladem pro podání ústavní stížnosti. Protože stěžovatel žalobu pro zmatečnost nevyužil, je ústavní stížnost nepřípustná z důvodu předčasnosti.

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Jana Krejsty, soudního exekutora Exekutorského úřadu Brno-město, se sídlem v Brně, Pražákova 1024/66a, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Nekudou, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská 419/14a, proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 26 Co 168/2022 ze dne 15. 8. 2022, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a dále a) statutárního města Brna, se sídlem v Brně, Dominikánské nám. 196/1, a b) Ing. Iva Vernera, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel vydal v exekučním řízení k vymožení pohledávky vedlejšího účastníka a) proti povinnému vedlejšímu účastníku b) dne 27. 1. 2022 usnesení č. j. 159 EX 00463/19-129, jímž v rámci tzv. Milostivého léta rozhodl, že se povinný osvobozuje od placení veškerých dalších vymáhaných pohledávek přesahujících zaplacenou jistinu v exekučním řízení ve specifikovaném rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny (výrok I). Výrokem II stěžovatel exekuci zčásti zastavil a výrokem III určil náklady exekuce placené povinným částkou 907,50 Kč včetně DPH; učinil tak podle bodu 25 odst. 1 čl. IV části druhé zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

2. Uvedený výrok III vlastního usnesení následně stěžovatel napadl odvoláním, které Krajský soud v Brně (dále jen "odvolací soud") napadeným usnesením odmítl jako podané osobou neoprávněnou podle § 218 písm. b) občanského soudního řádu ve spojení s § 55c odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "exekuční řád").

3. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a podobně jako ve věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2712/22 dospěl k závěru, že nikoli.

4. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4).

5. Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo (mj.) odmítnuto odvolání. Podle § 254 odst. 2 věty druhé za středníkem o. s. ř. lze (při výkonu rozhodnutí) podat žalobu pro zmatečnost pouze z důvodu uvedeného v § 229 odst. 4 o. s. ř. a podle § 52 odst. 1 exekučního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

6. Vzhledem k tomu, že ústavní stížností napadeným usnesením odvolací soud odmítl stěžovatelovo odvolání podle § 218 písm. b) o. s. ř., lze je podle výše uvedených ustanovení napadnout žalobou pro zmatečnost. Jde přitom o mimořádný opravný prostředek ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, který je třeba podle § 75 odst. 1 téhož zákona před podáním ústavní vyčerpat, tzn. nejen jej podat, ale i dosáhnout rozhodnutí o něm. Z ústavní stížnosti však neplyne, že by stěžovatel žalobu pro zmatečnost podal, natož že by již tento mimořádný opravný prostředek "vyčerpal" (srov. i § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu). Z tohoto důvodu je nutno ústavní stížnost považovat za nepřípustnou podle § 75 odst. 1 téhož zákona ve smyslu její předčasnosti.

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. října 2022 Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.