I.ÚS 2740/09
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl návrh na zahájení řízení o odškodnění za neoprávněné zbavení osobní svobody, protože nemá pravomoc rozhodovat o náhradě škody. Návrh neodpovídal ustanovení § 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, které stanoví výhradně případy, k nimž Ústavní soud může výslovně zasáhnout. Soud se nezabýval dalšími formálními a materiálními vadami návrhu, protože jejich odstranění by nemělo vliv na výsledek. Rozhodnutí bylo založeno na § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci návrhu J. S., bez právního zastoupení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem doručeným dne 22. 10. 2009 se navrhovatel domáhal "zahájení řízení ve věci odškodnění za neoprávněné zbavení osobní svobody rozhodnutím soudu České republiky." V odůvodnění návrhu navrhovatel uvádí, že od roku 1993 byl neoprávněně vězněn na příkaz Okresního soudu v Chebu, a to po dobu dvou let ve Vazební věznici Horní Slavkov, obdobně pak mezi lety 1997 až 1999, přičemž v dotčených trestních věcech byl vždy následně zproštěn obžaloby v plném rozsahu. Rovněž navrhovatel požádal, aby byl přítomen "jednání o určení výše odškodného." Dříve než se Ústavní soud začne zabývat podaným návrhem, zkoumá zda jsou splněny základní formální podmínky pro zahájení a vedení řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává tím, že rozhoduje ve věcech vyjmenovaných v čl. 87 odst. 1 až 3 Ústavy (viz též ustanovení § 64 až § 125f zákona o Ústavním soudu). Limity jeho působení jsou dány uplatněním zásady právního státu, podle níž lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (viz čl. 2 odst. 3 Ústavy, resp. čl. 2 odst. 2 Listiny). Ve věci tohoto návrhu Ústavní soud zjistil, že požadavek stěžovatele (formulovaný petit) neodpovídá ustanovení § 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu (ani ustanovením jiným). Z uvedeného proto vyplývá, že k věcnému projednání stěžovatelem předloženého požadavku Ústavní soud pravomoc nemá, neboť není oprávněn věcně rozhodovat o odškodnění jakékoliv osoby z jakýchkoliv důvodů. Po výše uvedených zjištěních se již Ústavní soud dále nezabýval skutečností, že návrh trpí řadou dalších materiálních i formálních vad. Odstranění těchto vad po výzvě Ústavního soudu by totiž na výsledku řízení před Ústavním soudem v této věci ničeho nezměnilo. Ústavní soud soudcem zpravodajem proto usnesením rozhodl o odmítnutí návrhu, neboť jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, a to podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 5. listopadu 2009 Ivana Janů, v.r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.