I.ÚS 2767/08
V PLATNOSTI- OS Trutnov 16 T 266/2007
- ÚS I.ÚS 2767/08
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel podal dovolání, které je posledním procesním prostředkem k ochraně jeho práv. Soud se opřel o princip subsidiarity, podle něhož ústavní stížnost není přípustná před vyčerpáním všech jiných prostředků. Podání ústavní stížnosti před rozhodnutím o dovolání by porušilo princip dělby moci mezi orgány veřejné moci. Soud tak rozhodl o nepřípustnosti stížnosti dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 13. listopadu 2008 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. N., právně zastoupeného Mag. jur. Martinem Allgaierem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 28, 110 00 Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 9 To 273/ 2008, a rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 4. 3. 2008, sp. zn. 16 T 266/2007, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 11. 2008 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel byl odsouzen pro trestný čin útoku na státní orgán podle § 154 odst. 1 písm. b) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, který byl podmíněně odložen na dobu 1 roku a 6 měsíců. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod. Z ustanovení § 72 odst. 1, 3, 4 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, lze vyvodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně práv, který je možno zásadně využít po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Přímo v ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributu ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení). Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), který poskytuje ochranu základním právům a svobodám jednotlivce teprve tehdy, pokud tato práva a svobody nebyly respektovány ostatními orgány veřejné moci. V subsidiaritě ústavní stížnosti se fakticky projevuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci. Ústavní soud vychází z tvrzení stěžovatele uvedeného na str. 2 jeho ústavní stížnosti, podle kterého "dne 3. 11. 2008 podal dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, tedy z důvodu nesprávného hmotně právního posouzení". Vzhledem k této skutečnosti, kdy stěžovatel podáním této stížnosti dal najevo, že právě tento procesní prostředek považuje za poslední prostředek, jenž mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje, je zřejmé, že podání ústavní stížnosti je předčasné. Pokud by Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost předtím, než o ní rozhodne příslušný soud, mohl by tak zasáhnout do jeho rozhodování a nedodržel by princip subsidiarity ústavní stížnosti, jak byl shora rozveden. Ačkoliv stěžovatel poukazuje na problematičnost jím udaného dovolacího důvodu a odůvodňuje podání ústavní stížnosti opatrností, nemůže Ústavní soud tuto jeho úvahu akceptovat, neboť stěžovateli počne běžet lhůta k podání nové ústavní stížnosti poté, kdy Nejvyšší soud rozhodne o jeho dovolání (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Vzhledem k výše uvedenému nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh nepřípustný dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. listopadu 2008 Eliška Wagnerová soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.