I.ÚS 2786/19
V PLATNOSTI- NS 28 Cdo 3508/2018
- ÚS I.ÚS 2786/19
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla předčasná a nesplňovala podmínku přípustnosti. Stížnost se týkala vykládání nálezu Ústavního soudu o finanční náhradě za pozemky nevydané v restitučním řízení. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, podle něhož je stížnost nepřípustná, pokud je předčasná. Věc je předložena Plénumu Ústavního soudu, proto je nutno vyčkat jeho rozhodnutí.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti Mgr. Věry Váchové a Moniky Váchové, zastoupených Mgr. Marií Jandovou, advokátkou se sídlem K Lesu 756, Praha 4, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2019, č. j. 28 Cdo 3508/2018-273, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Ústavnímu soudu byl dne 22. 8. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelky domáhaly zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu. Shora citovaným rozsudkem Nejvyššího soudu byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2018, č. j. 58 Co 354/2014-248, jímž bylo ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 3. 2014, č. j. 4 C 146/2012-79, rozhodováno o finanční náhradě dle zákona č. 229/1991 Sb. Stěžovatelky v souvislosti s projednávaným případem poukázaly především na nález Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. II. ÚS 4139/16, v němž se Ústavní soud ve věci stěžovatelek vyjádřil ke stanovení hodnoty pozemku, jež nebyl vydán v restitučním řízení a za který tudíž náleží restituentům finanční náhrada. Stěžovatelky nesouhlasí s tím, jak Nejvyšší soud v napadeném rozsudku vyložil citovaný nález Ústavního soudu ve vztahu k aplikaci ustanovení § 28a zákona č. 229/1991 Sb., a proto se domáhají jeho zrušení. II. Ústavní stížnost je nepřípustná. V ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány již není standardním postupem možná. Ústavní soudnictví je především vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případná protiústavnost již není napravitelná jiným způsobem, tj. procesními prostředky, jež se podávají z právních předpisů, jež upravují příslušné (soudní) řízení. Ústavnímu soudu nepatří obcházet pořad práva, protože není součástí soustavy obecných soudů (usnesení sp. zn. III. ÚS 3507/10 ze dne 12. 9. 2012). V předmětném případě nastala situace, kdy stěžovatelky brojí proti zrušujícímu rozsudku Nejvyššího soudu. Je zřejmé, že obecné soudy se budou danou věcí ještě zabývat a ústavní stížnost je tak třeba s ohledem na shora řečené považovat za předčasnou. Závěrem Ústavní soud konstatuje, že Nejvyšší soud využil své pravomoci svěřené mu čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR a podal Ústavnímu soudu návrh na zrušení části § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., znějící "stanovené podle § 28a". V návrhu, evidovaném pod sp. zn. Pl. 21/19, se Nejvyšší soud mimo jiné zabývá otázkami týkajícími se aplikace nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 4139/16. Z uvedeného plyne, že finančními náhradami za nevydané pozemky se bude zabývat Plénum Ústavního soudu a soudce zpravodaj považuje za přiléhavé vyčkat jeho závěrů. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. ledna 2020 Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.