I.ÚS 2871/25

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Polácha, zastoupeného Mgr. Michalem Staňkem, advokátem, sídlem Opletalova 1525/39, Praha 1, proti výroku I rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 60/2025-45 ze dne 1. 8. 2025, spojené s návrhem na zrušení nařízení vlády č. 55/2025 Sb., o Chráněné krajinné oblasti Soutok, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Ministerstva životního prostředí, sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Řízení před správními soudy se týkalo zahrnutí pozemku ve vlastnictví stěžovatele do Chráněné krajinné oblasti Soutok (dále jen "CHKO Soutok"). Stěžovatel podal proti zařazení pozemku do CHKO Soutok námitky podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, kterým Ministerstvo životního prostředí (vedlejší účastník) nevyhovělo. Rozhodnutí o námitkách vedlejšího účastníka následně potvrdil ministr životního prostředí, který zamítl stěžovatelův rozklad. Městský soud v Praze zamítl stěžovatelovu žalobu proti rozhodnutí o rozkladu.

2. Nejvyšší správní soud (dále také "NSS") napadeným rozsudkem zamítl stěžovatelovu kasační stížnost (výrok I). Uvedl, že stěžovatel (stejně jako stěžovatelé v dalších, věcně obdobných řízeních před NSS, zastoupení shodným právním zástupcem) předložil dvě stěžejní námitky: jednak tvrdil, že chybí předmět ochrany na intenzivně obhospodařované půdě stěžovatele, čímž dochází k porušení ochrany jeho vlastnického práva, jednak namítal nevyužití smluvní ochrany území. Ani jeden z těchto argumentů NSS nepovažoval za důvodný. Zaprvé, stěžovatel nespecifikoval ani nedoložil, jak na pozemcích hospodaří, jak bude ve své další činnosti omezen a jak se sníží hodnota jeho pozemků. Zadruhé, již správní rozhodnutí podrobně vysvětlila, že vzhledem k roztříštěnosti vlastnických vztahů a území CHKO Soutok není smluvní ochrana možná. Městský soud se s tímto posouzením ztotožnil. NSS tak nepřisvědčil tomu, že by se s touto námitkou nijak nevypořádal, a souhlasil i s věcným posouzením nevhodnosti postupu smluvní cestou.

II. Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti vytýká správním soudům a správním orgánům, že se přesvědčivě nevypořádaly s jeho argumenty. Dále vznáší argumenty proti nařízení vlády o vyhlášení CHKO Soutok. Považuje vládou zvolené řešení za neproporcionální, rozporné se zákonem a s požadavkem na přednost smluvní ochrany a projev libovůle. Nařízení vlády o vyhlášení CHKO Soutok podle jeho tvrzení zasahuje do vlastnického práva (čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a práva podnikat (čl. 26 odst. 1 Listiny) vlastníků dotčených pozemků. Tím, že vláda a Ministerstvo životního prostředí nevyčkaly rozhodnutí soudů o jeho žalobě a dalších obdobných žalobách, došlo podle stěžovatele také k zásahu do práva na přístup k soudní ochraně.

III. Procesní předpoklady řízení a opodstatněnost ústavní stížnosti

4. Všechny procesní předpoklady k projednání ústavní stížnosti jsou splněny. Ústavní soud však dospěl k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Stěžovatel ústavní stížností napadl výrok I rozsudku NSS jakožto posledního rozhodnutí v soudním řízení správním, které se týkalo zařazení pozemků ve vlastnictví stěžovatele do CHKO Soutok. V ústavní stížnosti však stěžovatel v podstatě nevznáší žádné konkrétní námitky k porušení svých ústavně zaručených práv napadeným výrokem rozsudku NSS, kromě námitky, že se tento soud řádně nevypořádal s jeho argumentací v kasační stížnosti, a tím porušil jeho právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny).

6. Této výhradě však Ústavní soud nemůže přisvědčit. NSS stěžovatelovu kasační stížnost řádně projednal, vypořádal stěžovatelem uplatněné kasační námitky a neshledal je důvodnými (viz body 17-30 napadeného rozsudku). Podle Ústavního soudu napadený rozsudek netrpí ani žádnými jinými ústavně relevantními vadami.

7. Ve zbytku ústavní stížnosti už stěžovatel v obecné rovině brojí proti samotnému nařízení vlády o CHKO Soutok, které bylo ještě před vydáním napadeného rozsudku vyhlášeno ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a nabylo účinnosti. Návrhem na zrušení nařízení vlády, který je připojen k ústavní stížnosti, by se ale Ústavní soud zabýval až tehdy, byla-li by opodstatněná individuální ústavní stížnost, s níž byl návrh spojen. Podle § 74 zákona o Ústavním soudu má totiž návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu akcesorickou povahu (lze jej podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydanému na základě uplatnění napadeného právního předpisu či jeho části), a tento návrh proto následuje osud ústavní stížnosti. Stěžovatelova ústavní stížnost je ovšem zjevně neopodstatněná, jak Ústavní soud shledal výše.

8. Uvedené závěry plně odpovídají tomu, jak Ústavní soud rozhodl o řadě ústavních stížností jiných stěžovatelů, směřujících proti jiným rozhodnutím NSS k vyhlášení CHKO Soutok a obsahujícím obdobnou argumentaci ústavní stížnosti (stěžovatelé byli zastoupeni týmž advokátem) - jde (bez nároku na úplnost výčtu) o usnesení sp. zn. III. ÚS 3094/25 ze dne 27. 11. 2025, II. ÚS 2525/25 ze dne 29. 10. 2025, I. ÚS 2527/25 ze dne 24. 11. 2025, III. ÚS 2359/25 ze dne 20. 11. 2025, IV. ÚS 2254/25 ze dne 27. 11. 2025, I. ÚS 2252/25 ze dne 28. 11. 2025 nebo III. ÚS 2986/25 ze dne 11. 12. 2025. Ústavní soud nadto odkazuje na nález sp. zn. Pl. ÚS 17/25 ze dne 22. 10. 2025, v němž plénum Ústavního soudu zamítlo návrh skupiny poslanců na zrušení nařízení vlády č. 55/2025 Sb., o Chráněné krajinné oblasti Soutok. V tomto nálezu Ústavní soud mimo jiné reagoval na obdobně formulované námitky ohledně přiměřenosti nařízení vlády ve vztahu k vlastnickému právo a právu na podnikání (viz body 92-103 nálezu) a ohledně možnosti smluvní ochrany (viz body 86-87 nálezu).

9. Ze shora vyložených důvodů Ústavní soud předloženou ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrh na zrušení nařízení vlády č. 55/2025 Sb., o Chráněné krajinné oblasti Soutok, pak Ústavní soud odmítl, aniž se jím pro jeho akcesorickou povahu samostatně zabýval.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. června 2026 Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu