Ústavní soud · Usnesení

I.ÚS 2932/14

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2014-10-06 · odmítnuto pro neodstraněné vady · ECLI:CZ:US:2014:1.US.2932.14.1

  1. NSS 5 As 88/2014-24
  2. ÚS I.ÚS 2932/14
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl návrh na zrušení rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, protože podání nesplňuje formální požadavky na ústavní stížnost. Soud uvedl, že podatel musí být zastoupen advokátem, což bylo navrhovateli opakovaně vysvětleno v minulých řízeních. Přestože byl opakovaně poučen, nezahrnul zastoupení v podání, což znamená, že návrh nebyl přípustný. Soud se rozhodl pro odmítnutí bez dalšího výzvy k odstranění vad, protože opakované poučení je pro něj dostatečné.

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o návrhu Pavla Černoty, bez právního zastoupení, na zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 88/2014, takto:

Výrok

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 4. 9. 2014 se navrhovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Ačkoliv byl navrhovatel již mnohokrát Ústavním soudem poučen o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, je zjevné, že ani nyní podaný návrh základní formální náležitosti ústavní stížnosti nesplňuje, neboť nebyl naplněn zejména požadavek povinného zastoupení advokátem pro řízení před Ústavním soudem podle § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "Ústavní soud"). Z evidence Ústavního soudu bylo zjištěno, že navrhovatel podal od roku 2007 k Ústavnímu soudu přes 450 podání. Z mnoha řízení vyplývá, že byl opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučen (kupř. řízení pod sp. zn. I. ÚS 257/09, I. ÚS 467/09, I. ÚS 787/09, III. ÚS 291/09, IV. ÚS 424/09, III. ÚS 1204/10, II. ÚS 1778/10, II. ÚS 289/11 atd. in http://nalus.usoud.cz). Za zmíněnou dobu byl tedy navrhovatel opakovaně a dostatečně informován o tom, že je nezbytné, aby ústavní stížnost byla sepsána advokátem a aby byla k podané ústavní stížnosti přiložena plná moc advokáta, který stěžovatele zastupuje. Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud je však toho názoru (který již vyjádřil ve věcech navrhovatele vícekrát), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že lhůta dvou měsíců stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je navrhovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli. Za dané situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby soudce zpravodaj i v tomto řízení navrhovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. října 2014 Ludvík David, v. r. soudce zpravodaj

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.