I.ÚS 2992/25

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška jako soudce zpravodaje, soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti společností Bohemia Energy Holding B.V., sídlem Prins Bernhardplein 200, 1097 JB Amsterdam, Nizozemské království, a MR COMMUNICATIONS, s.r.o., sídlem 28. října 767/12, Praha 1, zastoupených advokátem Mgr. Petrem Kuhnem, sídlem 28. října 767/12, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 27 Cdo 3435/2024-2189 ze dne 12. srpna 2025 a rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 229/2020-1784 ze dne 19. května 2022, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze jako účastníků řízení a Ing. Jiřího Písaříka, JUDr. Jaroslava Brože, MJur, sídlem Marie Steyskalové 767/62, Brno, insolvenčního správce dlužníka Tomáše Bárty, Hany Písaříkové a společnosti BOHEMIA ENERGY entity s.r.o., sídlem 28. října 767/12, Praha 1, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelky domáhají, aby Ústavní soud vyslovil porušení jejich ústavně zaručených práv a zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí. Porušení svých práv stěžovatelky spatřují v tom, že napadenými rozhodnutími bylo rozhodnuto ve sporu, ve vztahu k němuž podaly žalobu podle § 91a občanského soudního řádu (tzv. hlavní intervence). Soudy intervenované řízení s řízením intervenčním nespojily ani nevyčkaly na jeho výsledek, čímž mělo dojít k vyprázdnění žaloby z hlavní intervence.

2. Stěžovatelky se považují za účastníky řízení, z něhož vzešla napadená rozhodnutí, ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť účastník dle zákona o Ústavním soudu je údajně pojmem nezávislým na obsahu podústavního práva a je potřeba jej vykládat materiálně tak, že se jím rozumí osoba, v jejímž právním postavení se napadené rozhodnutí bezprostředně projevuje. Pokud se Ústavní soud s tímto názorem neztotožní, napadají stěžovatelky daná rozhodnutí jako jiný zásah orgánu veřejné moci.

3. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelky nelze považovat za účastníky řízení, z něhož vzešla napadená rozhodnutí. Podstatou žaloby z hlavní intervence, kterou stěžovatelky podaly a z níž dovozují své účastenství, totiž je právě to, že se jí zahajuje samostatné řízení. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 30/95 ze dne 10. 1. 1996 (N 3/5 SbNU 17) nicméně Ústavní soud připustil, že se stěžovatelé mohou ústavní stížností za určitých okolností bránit i proti rozhodnutím vydaným v řízení, jehož nebyli účastníkem; takové rozhodnutí vůči nim může představovat "jiný zásah orgánu veřejné moci" ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (proto ale zároveň nelze pojem "účastník" ve smyslu zákona o Ústavním soudu vykládat až tak široce, jak stěžovatelky dovozují).

4. Vzhledem k uvedenému a k okolnostem dané věci Ústavní soud stěžovatelky neshledává "zjevně" neoprávněnými ve smyslu § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud nicméně shledává posuzovanou ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, aniž by se podrobněji zabýval otázkou, jaké důsledky obecně má rozhodnutí v intervenovaném řízení na řízení intervenční, a zda tedy skutečně takovým rozhodnutím vůbec může dojít k zasažení práv hlavního interventa (stěžovatelek).

5. Je tomu tak proto, že Vrchní soud v Praze sice napadeným rozsudkem pravomocně rozhodl v intervenovaném řízení dřív, než bylo pravomocně skončeno řízení intervenční, ovšem Nejvyšší soud posléze právní moc tohoto rozsudku odložil. Vrchní soud v Praze následně žalobu stěžovatelek v intervenčním řízení pravomocně zamítl, přičemž se jí zabýval věcně (důvodem zamítnutí nebylo skončení intervenovaného řízení). K žádné újmě stěžovatelek tedy v tomto směru nemohlo dojít. Na tom nic nemění, že stěžovatelky s rozhodnutím vrchního soudu v intervenčním řízení nesouhlasí a že proti němu podaly dovolání. Relevantní je, že žaloba z hlavní intervence byla pravomocně zamítnuta, aniž by na to napadená rozhodnutí měla vliv.

6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. listopadu 2025 Tomáš Langášek v. r. předseda senátu