I.ÚS 301/18
V PLATNOSTI- KS Ostrava 12 Co 333/2016-152
- NS 26 Cdo 3569/2017
- ÚS I.ÚS 301/18
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stěžovatelé, jako podíloví spoluvlastníci bytového družstva, se domáhali náhrady za bezdůvodné obohacení od bývalé členky družstva, která byt užívala bez právního základu. Soud vysvětlil, že přechod práv a povinností při převodu členství v bytovém družstvu zahrnuje i právo na nájem bytu, takže nová členka měla právní základ k užívání bytu. Z toho vyplývá, že žaloba byla správně zamítnuta kvůli nedostatku věcné legitimace.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje), soudce Vladimíra Sládečka a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti města Mohelnice a Bytového družstva MONAD Mohelnice, oba se sídlem U Brány 916/2, 789 85 Mohelnice, zastoupených JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem Riegrova 12, 772 00 Olomouc, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, č. j. 12 Co 333/2016-152 ze dne 1. 12. 2016, ve znění opravného usnesení téhož soudu č. j. 12 Co 333/2016-183 ze dne 16. 5. 2017, a proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 3569/2017-193 ze dne 14. 11. 2017, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatelé se jako podíloví spoluvlastníci domu, v němž se nachází družstevní byt, který v žalovaném období užívala žalovaná bez právního důvodu, žalobou podanou k Okresnímu soudu v Šumperku domáhali, aby jim žalovaná zaplatila z titulu bezdůvodného obohacení částku 93.856,74 Kč s příslušenstvím. Ta měla představovat úhradu za užívání družstevního bytu a dále nedoplatky z vyúčtování služeb souvisejících s užíváním daného bytu. Žalobě Okresní soud v Šumperku vyhověl rozsudkem č. j. 209 C 13/2015-83 ze dne 17. 3. 2016. K odvolání žalované však Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí nalézacího soudu změnil a žalobu zamítl pro nedostatek aktivní věcné legitimace na straně stěžovatelů a pasivní věcné legitimace na straně žalované. Následné dovolání stěžovatelů Nejvyšší soud vpředu uvedeným usnesením jako nepřípustné odmítl, když dospěl k závěru, že odvolací soud posoudil věc po právní stránce v souladu s judikaturou dovolacího soudu. Proti rozhodnutím odvolacího a dovolacího soudu brojí stěžovatelé ústavní stížností, domáhajíce se jejich kasace. Stěžovatelé namítli, že soudy jim odmítají poskytnout ochranu jako vlastníkům nemovité věci žádat vydání bezdůvodného obohacení v situaci, kdy družstevní byt bez právního důvodu užívá původní člen družstva a nový člen družstva nemá k užívání předmětného bytu právní důvod v podobě uzavřené nájemní smlouvy. Tyto své výhrady stěžovatelé v ústavní stížnosti dále přiblížili. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelů i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Stěžovatelé ve své argumentaci přehlížejí podstatný moment, a sice že Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia sp. zn. 31 Cdo 1147/2012 ze dne 10. 9. 2014 (č. 7/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) vyslovil, že na základě dohody o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu uzavřené podle § 230 někdejšího obchodního zákoníku přecházejí na nabyvatele též práva a povinnosti vyplývající z dosavadního nájemního vztahu, tj. v daném případě i právo nájmu družstevního bytu, aniž by bylo zapotřebí uzavřít novou nájemní smlouvu. Není tedy správnou výchozí úvaha stěžovatelů, že nová členka družstva nemá (neměla) k užívání předmětného bytu právní důvod. Ta totiž, jak plyne z právě citovaného rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu, vstoupila na místo práv a povinností nájemce družstevního bytu singulární sukcesí v důsledku převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu bývalou členkou družstva (tj. žalovanou v původním řízení před obecnými soudy) na novou členku bytového družstva. Z toho důvodu nemohla být v dané při na straně žalované dána pasivní legitimace a na straně stěžovatelů naopak aktivní věcná legitimace. Jak v napadeném rozsudku zdůraznil krajský soud, na základě tohoto právního jednání došlo ke změně postavení účastníků v právních vztazích, což však stěžovatelé do své argumentace nepromítli. Ústavní soud tedy konstatuje, že soudy zamítnutím žaloby z důvodu nedostatku aktivní a pasivní věcné legitimace do práva stěžovatelů na spravedlivý proces nezasáhly. Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 27. února 2018 Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.