I.ÚS 3014/20
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl návrh, který se týkal nároku na členství v opatrovnické radě a požadavku na zrušení rozhodnutí o jmenování opatrovníka. Soud uvedl, že stěžovatel nevyčerpal příslušné procesní prostředky, protože proti rozhodnutí okresního soudu nevyužil možnost odvolání. Dále se rozhodnutí nezabývalo otázkou zřízení opatrovnické rady, což je věc, kterou Ústavní soud nemá kompetenci řešit. Návrh byl odmítnut jako nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) a jako nepříslušný podle písm. d) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl o návrhu Z. D., takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatelka ve svém podání doručeném Ústavnímu soudu dne 26. 10. 2020 uvádí, že se jako prarodič obrátila na Městskou část Prahu 10 s dotazem, zda byla jejím vnukům zřízena opatrovnická rada a dále, že se chtěla v případě, že by tomu tak bylo, stát jejím členem. Bylo jí sděleno, že na tuto informaci nemá nárok a bylo zahájeno správní řízení. Požaduje zrušení usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě o jmenování opatrovníka a zrušení zákonů, které umožňují takovéto rozhodnutí. Dále požaduje, aby Ústavní soud zjistil, zda byla na základě tohoto usnesení zřízena opatrovnická rada, a pokud ano, aby soud tuto opatrovnickou radu a všechna její rozhodnutí zrušil jako neplatná. Z obsahu přiloženého usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 24. 11. 2017 č. j 0 P 29/2017-253 se podává, že v řízení o úpravu styku nezletilých dětí s prarodiči a o vydání předběžného opatření ohledně úpravy styku nezletilých dětí s prarodiči byl nezletilým vnukům navrhovatelky jako opatrovník ustanoven Úřad městské části Praha 10. Proti uvedenému usnesení bylo možné podat odvolání. Z obsahu přiloženého usnesení Úřadu městské části Praha 10 č. j. 10P10-101584/2020 ze dne 14. 10. 2020 se podává, že nebylo vyhověno žádosti navrhovatelky o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, zda byla zřízena opatrovnická rada ve prospěch vnuků žadatelky. Navrhovatelka uvádí, že proti tomuto rozhodnutí podala odvolání. Ústavní soud posoudil podání navrhovatelky a dospěl k závěru, že se jedná o návrh z části nepřípustný a z části o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, a proto jej odmítl. Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je tedy krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná. Pojem "vyčerpání" ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom znamená nejen uplatnění příslušného procesního prostředku, nýbrž i dosažení rozhodnutí ve věci. Pakliže je přípustný opravný prostředek následně řádně podán, je nezbytné napadnout ústavní stížností také na jeho základě vydané rozhodnutí. V projednávané věci je evidentní, že navrhovatelka příslušný opravný prostředek proti usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 24. 11. 2017 nevyčerpala, event. na jeho základě vydané rozhodnutí včas podanou ústavní stížností nenapadla. Řízení vedené u Úřadu městské části Praha 10 č. j. 10 P10-101584/2020 pak dosud nebylo ukončeno pravomocným rozhodnutím. Ústavní stížnost směřující proti těmto rozhodnutím je tak třeba hodnotit jako nepřípustnou. Pokud jde o další shora uvedené požadavky navrhovatelky, jedná se o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Kompetence Ústavního soudu jsou totiž jednoznačně vymezeny v Ústavě (čl. 2 odst. 2 a čl. 83) a v zákoně o Ústavním soudu (§ 82 odst. 3) a nelze je nad tento rámec nepřípustně rozšiřovat. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení návrh odmítl zčásti jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako návrh, k jehož projednání není příslušný podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, a to aniž by s ohledem na uvedené vyzýval navrhovatelku k odstranění vad návrhu, neboť ani jejich odstranění by nemohlo vést k jeho projednatelnosti.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 18. listopadu 2020 JUDr. Vladimír Sládeček, v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.