I.ÚS 3105/22

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ing. Karla Podoby a 2) Dany Podobové, zastoupených Mgr. Petrem Škopkem, advokátem se sídlem v Rakovníku, Dukelských hrdinů 59/II, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 2098/2021-208 ze dne 28. 7. 2022 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 10 Co 164/2020-181 ze dne 27. 1. 2021 a rozsudku Okresního soudu v Děčíně č. j. 18 C 283/2015-120 ze dne 26. 9. 2019, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Děčíně, jako účastníků řízení, a společnosti ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem v Děčíně, Teplická 874/8, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Děčíně (dále jen "nalézací soud") se stěžovatelé domáhali proti vedlejší účastnici zaplacení částky 524 465 Kč s příslušenstvím zčásti z titulu užívání jejich pozemků a zčásti jako náhrady za investici do elektrické přípojky, zřízené k žádosti stěžovatelů pro nové odběrné místo na základě dvou smluv z roku 1997. Nalézací soud posoudil právní vztahy mezi účastníky podle zákona č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci, v rozhodném znění, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a zamítl ji. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "odvolací soud") jeho rozsudek potvrdil a Nejvyšší soud (dále též "dovolací soud") odmítl dovolání stěžovatelů pro vady spočívající v nevymezení předpokladů jeho přípustnosti.

2. Ústavní stížnost byla podána včas, osobami oprávněnými a řádně zastoupenými advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); dále se Ústavní soud zabýval její přípustností ve smyslu § 75 téhož zákona.

3. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelů pro vady spočívající v nevymezení předpokladů jeho přípustnosti. Otázkou přípustnosti dovolání se Ústavní soud podrobně zabýval ve svém plenárním stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 ze dne 28. 11. 2017 (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.). V něm přijal závěr, že neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Výkladem § 75 zákona o Ústavním soudu zároveň Ústavní soud dovodil, že je-li dovolání odmítnuto pro vady, jde o případ, kdy stěžovatel nevyčerpal dostupné opravné prostředky řádným způsobem.

4. Ústavní stížnost je tak přípustná pouze proti usnesení Nejvyššího soudu, u něhož Ústavní soud zkoumá, zda Nejvyšší soud nevybočil z mezí daných mu zákonem a nezatížil své rozhodnutí libovůlí. V části směřující proti rozhodnutím odvolacího a nalézacího soudu je ústavní stížnost podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.

5. Jelikož se však stěžovatelé vůči posouzení dovolacího soudu o vadnosti jejich podání v ústavní stížnosti nikterak nevymezují, vyhodnotil ji Ústavní soud jako zjevně neopodstatněnou. Nepovažoval přitom za nutné žádat doplnění předmětného dovolání, neboť i z obsahu ústavní stížnosti je patrno, že závěry Nejvyššího soudu o nevymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu výše naznačených zákonných pravidel korespondují v řízení se opakujícím a již vypořádaným námitkám stěžovatelů.

6. Legitimním úkolem Nejvyššího soudu není přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele, nýbrž je povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v § 241a ve vazbě na § 237 o. s. ř. vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky z oblasti hmotného či procesního práva. Přístup k Nejvyššímu soudu je z vůle zákonodárce záměrně omezen a formalizován tak, aby se mohl podrobněji zabývat skutečně jen vybranými, právně složitými a soudní praxí dosud neřešenými případy (blíže viz citované stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16). Což se stěžovatelům v projednávané věci zjevně nepodařilo, jak ani sami nezpochybňují.

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, zčásti jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. listopadu 2022 Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu