I.ÚS 3122/22

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatelky Hany Vávrové, zastoupené Mgr. Jakubem Houžvicem, advokátem, sídlem Štefánikova 1347, Mladá Boleslav, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2022 č. j. 20 Cdo 727/2022-123, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. července 2021 č. j. 19 Co 139/2021-70, usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 23. března 2021 č. j. 50 EXE 1202/2020-22 a rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 30. září 2019 č. j. 7 C 219/2019-31, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mladé Boleslavi, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti OPR-Finance, s. r. o., sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4 - Nusle, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi bylo porušeno její základní právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že tomu tak není.

3. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

4. Ústavnímu soudu je z úřední činnosti známo, že usnesením Ústavního soudu ze dne 2. 11. 2022 sp. zn. IV. ÚS 1800/22 (všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), byla podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro neodstranění vad návrhu odmítnuta ústavní stížnost téže stěžovatelky směřující proti stejným rozhodnutím Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Praze, které stěžovatelka napadá v nyní posuzované ústavní stížnosti.

5. Dotazem na pracovnici Okresního soudu v Mladé Boleslavi Ústavní soud zjistil, že napadené usnesení Nejvyššího soudu, které bylo v předmětné věci posledním procesním prostředkem k ochraně práv stěžovatelky, a od jehož doručení se odvíjí lhůta k podání ústavní stížnosti, bylo stěžovatelce doručeno dne 9. 5. 2022. Byla-li nyní posuzovaná ústavní stížnost stěžovatelky podána u Ústavního soudu dne 11. 11. 2022, je zřejmé, že se tak stalo až po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro její podání.

6. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.

7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti požádala Ústavní soud, aby jí byla v případě jejího úspěchu ve věci přiznána náhrada nákladů na právní zastoupení. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, Ústavní soud se tímto požadavkem stěžovatelky již dále nezabýval. Podle § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je totiž jednou z podmínek, za kterých soudce zpravodaj rozhodne na návrh stěžovatele (stěžovatelky), že náklady na jeho (její) zastoupení zcela nebo zčásti zaplatí stát, že ústavní stížnost nebyla odmítnuta.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. listopadu 2022 Pavel Šámal v. r. soudce zpravodaj