Ústavní soud · Usnesení

I.ÚS 3130/24

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2024-11-19 · odmítnuto pro nedodržení lhůty odmítnuto pro nepřípustnost · ECLI:CZ:US:2024:1.US.3130.24.1

  1. NS 30 Cdo 5314/2016
  2. ÚS II.ÚS 781/17
  3. ÚS I.ÚS 1649/24
  4. ÚS I.ÚS 3130/24
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí šedesátidenní lhůty ustanovené § 72 odst. 3 až 5 zákona o Ústavním soudu. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, podle něhož je stížnost nepřípustná v případě opožděnosti. Výsledkem bylo odmítnutí stížnosti proti rozhodnutím obecných soudů jako nepřípustné. Soud také upozornil, že proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Langáškem o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Malíka, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Čechurou, advokátem, sídlem Petýrkova 1958/9, Praha 4, proti usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 781/17 ze dne 12. prosince 2017, usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1649/24 ze dne 2. července 2024, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 38 C 252/2013-139 ze dne 14. ledna 2016, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 55 Co 147/2016-190 ze dne 25. května 2016 a proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5314/2016 ze dne 12. února 2017 takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností napadeným usnesením Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 781/17 byla odmítnuta ústavní stížnost stěžovatele, zastoupeného týmž advokátem (!), proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2016 č. j. 55 Co 147/2016-190 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 1. 2016 č. j. 38 C 252/2013-139, tj. proti týmž rozhodnutím, která stěžovatel napadá i nyní, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016 č. j. 30 Cdo 5314/2016-222. Ústavní stížností napadeným usnesením Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1649/24 byla pro opožděnost odmítnuta ústavní stížnost stěžovatele, zastoupeného týmž advokátem (!), proti tzv. jinému zásahu hlavního města Prahy, jenž se odehrál před několika desetiletími. V obou usneseních byl stěžovatel poučen o tom, že proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné, jak ostatně stanoví § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

2. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost proti uvedeným usnesením Ústavního soudu pro nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost proti rozhodnutím obecných soudů pak odmítl pro opožděnost podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, neboť je zcela a na první pohled zjevné, že byla podána několik let po uplynutí šedesátidenní lhůty stanovené § 72 odst. 3, 4 a 5 zákona o Ústavním soudu, aniž by bylo s ohledem na procesní efektivitu nutné a účelné zkoumat, zda jde vůbec o ústavní stížnosti přípustné.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. listopadu 2024 Tomáš Langášek v. r. soudce zpravodaj

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.