I.ÚS 3132/20

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., nyní ve Vazební věznici Olomouc, zastoupeného JUDr. Mariem Hanákem, advokátem se sídlem v Ostravě, Matiční 730/3, proti usnesením Vrchního soudu v Olomouci č. j. 2 To 69/2020-1658 ze dne 8. září 2020 a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. 28 T 15/2019-1622 ze dne 5. srpna 2020, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Napadeným usnesením Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "soud prvního stupně") rozhodl, že předseda senátu není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení vedeného pod sp. zn. 28 T 15/2019. Vrchní soud v Olomouci (dále jen "stížnostní soud") stížnost stěžovatele zamítl.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), uvádí, že námitku podjatosti předsedy senátu podal s ohledem na jím opomíjené důkazní návrhy předložené stěžovatelem a pro nezaprotokolování důležitých skutečností (svědectví), což je patrné při porovnání se zvukovým záznamem; předseda senátu se měl rovněž nevhodně vyjádřit o osobě stěžovatele. Zajištění nezávislosti a objektivity soudu považuje stěžovatel za jeden ze základů spravedlivého procesu, což bylo podle stěžovatele porušeno i tím, že o jeho námitkách rozhoduje týž odvolací senát ve stále stejném složení; proto se stěžovatelovými námitkami dostatečně nezabýval a nevypořádal se s nimi. V takovém postupu stěžovatel spatřuje porušení práva zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a proto navrhuje zrušení napadených usnesení.

3. Z usnesení soudu prvního stupně se podává, že stěžovatel navrhl vyloučení předsedy senátu, neboť jde o "rasistu falšujícího protokoly o hlavním líčení". Senát soudu prvního stupně rozhodl tak, že předseda senátu není vyloučen z vykonávání úkonů v předmětné trestní věci, neboť není vůbec zřejmé, z čeho stěžovatel odvozuje své tvrzení o falšování protokolu ani o rasismu předsedy senátu, a námitka podjatosti je tak zjevně účelová. Rovněž stížnostní soud se podrobně zabýval námitkami stěžovatele směřujícími proti předsedovi senátu, aniž by zjistil jakékoliv potvrzení deklarovaného rasismu; uvedl, že proti protokolaci stěžovatel nevznesl v průběhu řízení žádnou námitku a k další námitce konstatoval, že soud není povinen provést všechny navržené důkazy, musí jen postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav bez důvodných pochybností.

4. Úkolem soudu při rozhodování o námitce podjatosti soudců, určených k rozhodování konkrétní věci na základě rozvrhu práce, je posoudit, nakolik (zda) je vztah k účastníkům řízení (jejich zástupcům) nebo k souzené věci objektivně natolik intenzivní, že znemožňuje schopnost rozhodovat nezávisle a nestranně. Není podstatné, jak se vztah subjektivně jeví účastníkovi řízení, ale zda reálně existují okolnosti, které by mohly vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah [viz též nález sp. zn.

I. ÚS 370/04 ze dne

27. října 2004 (N 159/35 SbNU 181)].

5. Právo na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny) neznamená, že obecné soudy musí o návrhu účastníka řízení rozhodnout způsobem, který očekává, a nekriticky akceptovat všechna jeho subjektivní tvrzení, jimiž podporuje svoji verzi, svoje vidění věci; bez dalšího nejde o zásah do základních práv jen, nebyly-li akceptovány všechny účastníkem řízení předložené návrhy. O zkrácení v právu na přístup k soudu nejde ani v případě je-li věc přidělena konkrétnímu senátu stížnostního soudu na základě rozvrhu práce, tedy předem stanoveného kritéria rozdělování věcí.

6. Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvedl nic, co by podporovalo tvrzení o zásahu do jeho základních práv; obecné soudy postupovaly v souladu s procesními předpisy své rozhodnutí řádně, srozumitelně a přezkoumatelně odůvodnily. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. 11. 2020 Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu