I.ÚS 3153/13
V PLATNOSTI- NSS 5 As 41/2013-15
- ÚS I.ÚS 3153/13
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel neodpovídal podmínkám pro řádné podání. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, podle něhož lze stížnost odmítnout, pokud není podána v souladu s právními náležitostmi. Stěžovatel byl již vícekrát informován o povinném právním zastoupení a o požadavcích na ústavní stížnost. Dvouměsíční lhůta pro podání je považována za dostatečnou, a její prodlužování by bylo neúčelné.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci ústavní stížnosti Pavla Černoty, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2013 sp. zn. 5 As 41/2013, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podáním, označeným jako ústavní stížnost, napadá stěžovatel v záhlaví uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu, kterým stěžovateli nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků ve smyslu ustanovení § 36 odst. 3 s. ř. s. a kterým byla současně zamítnuta jeho kasační stížnost, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2013 sp. zn. 7 A 71/2012, kterým městský soud rozhodl, že stěžovateli (žalobci) přiznává částečné osvobození od soudních poplatků v rozsahu 90% výše poplatku, takže jeho poplatková povinnost spojená s řízením o žalobě proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 20. 12. 2010, č. j. 135 157/2010-603, činí 200 Kč. Stěžovatel míní, že tímto rozhodnutím (a postupem) Nejvyššího správního soudu bylo v jeho neprospěch porušeno ustanovení čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Z mnoha dalších řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal, se podává, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem, volí, ačkoli byl o této podmínce řízení a postupu k jejímu splnění opakovaně poučen (viz např. řízení vedená pod sp. zn. I. ÚS 257/09, I. ÚS 467/09, I. ÚS 787/09, III. ÚS 291/09, IV. ÚS 424/09, III. ÚS 1204/10, II. ÚS 1778/10, II. ÚS 289/11, I. ÚS 783/12, I. ÚS 2783/12, II. ÚS 3748/12). Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Stěžovateli, který byl Ústavním soudem v nedávné době opakovaně obeznámen s podmínkou povinného právního zastoupení a dalšími náležitostmi ústavní stížnosti, je tedy dobře známo, jaké náležitosti zákon o Ústavním soudu pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a náležitostech návrhu dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích (ostatně i s tímto postojem Ústavního soudu již byl navrhovatel seznámen např. v usnesení sp. zn. I. ÚS 1639/12, sp. zn. IV. ÚS 1640/12 a další). Setrvání na požadavku dalšího vždy nového a totožného poučování stěžovatelů by totiž bylo jen postupem formalistickým a neefektivním. Ústavní soud má za to, že dvouměsíční lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli. Za dané situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby soudce zpravodaj i v tomto řízení stěžovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle ustanovení § 41 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh odmítl.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 12. listopadu 2013 Ludvík David, v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.