I.ÚS 322/98
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána proti rozhodnutí okresního úřadu, nikoli proti poslednímu rozhodnutí, které je předmětem ústavní stížnosti. Soud upozornil, že ústavní stížnost musí být podána proti rozhodnutí, které je konečné a posledním prostředkem ochrany práva. Podání stížnosti proti nižšímu rozhodnutí by porušilo princip právní jistoty. Ústavní soud se opřel o § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Rubrum
I. ÚS 322/98 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENI Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. R., a stěžovatelky O. P., obou zastoupených advokátem JUDr. J. S., proti rozhodnutí Okresního úřadu v Ústí nad Orlicí ze dne 28. 7. 1997, č.j. Poz 4635/4054/97/203-Br, t a k t o Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění
V záhlaví označeným rozhodnutím Okresní úřad v Ústí nad Orlicí - mimo jiné - rozhodl o tom, že stěžovatelé nejsou vlastníky pozemku č. 1142/16 o výměře 806 m2 a části pozemku č. 1142/5 o výměře 1153 m2 v katastrálním území H., neboť tyto pozemky jsou zastavěny. Proti této části rozhodnutí okresního úřadu stěžovatelé podali odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 5. 1998, č.j. 31 Ca 164/97-18, bylo napadené rozhodnutí okresního úřadu potvrzeno a tento rozsudek nabyl právní moci dne 9. 6. 1998. V záhlaví uvedené rozhodnutí okresního úřadu stěžovatelé napadli ústavní stížností, v níž tvrdí, že jím bylo porušeno jejich základní právo vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod. K jeho porušení prý došlo zejména nesprávným výkladem ustanovení § 14 a) zákona č. 229/1991 Sb. a rovněž chybným závěrem ohledně zastavěnosti předmětných nemovitostí. Ústavní soud shledal, že stěžovatelé napadli ústavní stížností toliko citované rozhodnutí Okresního úřadu v Ústí nad Orlicí. Z jejího obsahu však plyne, že proti tomuto rozhodnutí podali odvolání, kterému Krajský soud v Hradci Králové nevyhověl a napadené rozhodnutí okresního úřadu potvrdil. Právě potvrzující rozsudek krajského soudu je tím rozhodnutím, jež musí být ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, napadeno. Podle judikatury Ústavního soudu (Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 7, C. H. Beck, Praha 1997, str. 331 a 332) smyslem a funkcí, ústavní stížnosti je totiž náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy) a k této nápravě nemůže dojít, pokud by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku poskytovaném zákonem k ochraně práva. Rozhodnutí o ústavní stížnosti, směřující jen proti napadenému rozhodnutí Okresního úřadu v Ústí nad Orlicí, by v souzené věci vedlo k tomu, že by předmětný rozsudek krajského soudu zůstal nedotčen, což by nepochybně bylo v rozporu s principem právní jistoty. Proto senát Ústavního soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 12. srpna 1998 W JUDr. Vladimír Paul předseda senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.