I.ÚS 3246/10
V PLATNOSTI- MS Praha MSPH 90 INS 6781/2010
- ÚS I.ÚS 3246/10
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože napadené usnesení městského soudu nezasáhlo do práva na spravedlivý proces. Soud uznal, že rozhodnutí bylo v souladu s § 21 a § 29 insolvenčního zákona a adekvátně odůvodněno. Změna insolvenčního správce nebyla založena na ústavně nepřípustné svévoli ani extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními. Stížnost byla považována za zjevně neopodstatněnou, protože nevykazuje zásah do ústavně zaručených práv.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Ing. P. N., Ph.D., advokáta, zastoupeného Mgr. Ondřejem Malinou, advokátem se sídlem Praha 7, Komunardů 36, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2010, čj. MSPH 90 INS 6781/2010-B-12, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Včas podanou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušit výše uvedené usnesení, vydané v insolvenčním řízení, kterým mělo být zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces, zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Toto rozhodnutí je podle stěžovatele založeno na nesprávném právním posouzení věci, je v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními, odporuje § 21 a § 29 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále "insolvenční zákon"), a principu předvídatelnosti. V zásadě je nepřezkoumatelné, neboť není řádně odůvodněno. Stěžovatel tvrdí, že věřitelé na své schůzi navrhli, v rozporu s ustanovením § 21 insolvenčního zákona, novým insolvenčním správcem JUDr. M. Ž. Ten ale není zapsán v seznamu insolvenčních správců, neboť z něj byl vyškrtnut pro pozastavení jeho činnosti, jako fyzické osoby. Soud hrubě pochybil a porušil § 29 odst. 2 citovaného zákona, pokud takové usnesení schůze věřitelů potvrdil. JUDr. M. Ž. navíc, ke dni ustanovení insolvenčním správcem, nesídlil na jím udané adrese a advokátní činnost vykonával pouze jako společník společnosti Ž. a partneři. Stěžovatel má za to, že konkrétní věřitelé, ustanovením nového správce, sledují vlastní cíl, neboť původní správkyně ve vztahu k jednomu z nich již dala najevo, že jeho pohledávka nemusí být zjištěna. Změnou insolvenčního správce se věřitelé pokoušejí o změnu při posouzení svých přihlášených pohledávek. II. Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2010, čj. MSPH 90 INS 6781/2010-B-12, bylo potvrzeno usnesení schůze věřitelů dlužníka advokátní kanceláře Veverka & partneři, s. r. o. v likvidaci, ze dne 15. 9. 2010, jímž byla odvolána z funkce insolvenční správce JUDr. S. R. a novým správcem byla ustanovena společnost einsolvence, v. o. s., prostřednictvím jejího společníka, advokáta JUDr. M. Ž. III. Ústavní soud vyslovil, v řadě svých rozhodnutí, že s ohledem na ústavní vymezení svých pravomocí (čl. 87 Ústavy ČR) není součástí soustavy obecných soudů. Jeho postavení ve vztahu k nim je limitováno čl. 83 Ústavy ČR, ze kterého vyplývá, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti. To mu dává pravomoc zasáhnout pouze tam, kde by došlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod. Zásadně tedy není v jeho pravomocí přezkoumávat věc z pozice podústavního práva. Stěžovatel spatřuje zásah do svého práva na spravedlivý proces ve skutečnosti, že zmíněným usnesením, kterým bylo potvrzeno usnesení schůze věřitelů o ustanovení nového insolvenčního správce, došlo k porušení § 21 a § 29 insolvenčního zákona. V ústavní stížnosti ale nijak neuvedl, v čem spatřuje ústavněprávní rozměr této záležitosti. Z jejího obsahu je zřejmé, že se v podstatě domáhá přezkoumání napadeného rozhodnutí tak, jako by Ústavní soud byl jen dalším stupněm v hierarchii obecných soudů. Ústavní soud tedy přezkoumal, zda napadené rozhodnutí Městského soudu v Brně (dále "insolvenční soud") bylo způsobilé zasáhnout do stěžovatelova práva na spravedlivý proces a dospěl k závěru, že tomu tak není. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu k takovému zásahu může dojít především v situaci, kdy by závěry obecných soudů byly v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními, nebo by z nich v žádné možné interpretaci nevyplývaly, dále tehdy, jestliže by byla některá z norem podústavního práva interpretována způsobem, jsoucím v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), nebo jednalo-li by se o interpretaci založenou na ústavně nepřípustné svévoli (např. nerespektování kogentní normy). Nic takového však ve věci stěžovatele zjištěno nebylo. Napadené usnesení proto není v rozporu s podmínkami stanovenými v § 21 až § 24 insolvenčního zákona, neboť nově ustanovený správce je i nadále v seznamu insolvenčních správců zapsán a může tuto činnost vykonávat jako ohlášený společník. Ústavní soud v posuzované věci neshledal nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny a přivodilo zásah do stěžovatelova práva na spravedlivý proces. Zmíněné usnesení je adekvátně odůvodněno, nelze je považovat ani za nepřezkoumatelné ani za jsoucí v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními. K námitce účelovosti změny insolvenčního správce pak Ústavní soud dodává, že pokud byl stěžovatel na schůzi věřitelů přítomen, mohl, podle § 51 odst. 3 insolvenčního zákona, vznést podnět k přezkoumání hlasovacího práva některého z věřitelů, jehož pohledávka nebyla dosud přezkoumána a namítat tak skutečnosti uvedené v ústavní stížnosti, což neučinil. Vzhledem k tomu, že insolvenční soud rozhodl v souladu s principy hlavy páté Listiny a jeho rozhodnutí, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočilo z mezí ústavnosti, sama skutečnost, že se stěžovatel s jeho závěry neztotožňuje, odůvodněnost ústavní stížnosti založit nemůže. Proto byla jeho ústavní stížnost odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 17. března 2011 Ivana Janů, v. r. předsedkyně I. senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.