I.ÚS 325/22

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Tomáše Marka, advokáta se sídlem v Praze 6, Na Hutích 661/9, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Co 344/2021-695 ze dne 3. 1. 2022 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 25 Co 527/2012-685 ze dne 13. 9. 2021, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a) Ing. Pavla Radoně a b) Oblastní nemocnice Jičín, a. s., se sídlem v Jičíně, Bolzanova 512, jako vedlejších účastníků, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel byl usnesením č. j. 25 Co 527/2012-621 ze dne 25. 9. 2020 ustanoven vedlejšímu účastníkovi a) jako zástupce - advokát podle § 30 odst. 2 o. s. ř. pro řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "odvolací soud") č. j. 4 Co 264/2018-583 ze dne 18. 6. 2020. Po skončení dovolacího řízení byla stěžovateli napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") přiznána částka 10 240,23 Kč jako odměna ustanovenému advokátovi. Uvedené rozhodnutí bylo následně potvrzeno napadeným usnesením odvolacího soudu.

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako advokát a osoba oprávněná [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva v čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že krajský soud při výpočtu jeho odměny ve výši 10 240,23 Kč nesprávně vyšel z § 9 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "advokátní tarif"); přitom předmětem dovolacího řízení, pro které byl ustanoven, bylo zdržení se bránění v nahlížení do zdravotní dokumentace poskytovatelem zdravotních služeb, a proto svoji odměnu vyčíslil na částku 14 112 Kč včetně DPH s odkazem na § 9 odst. 3 písm. d) advokátního tarifu. Zásah do jeho ústavně zaručených práv spatřuje v nesprávné aplikaci advokátního tarifu obecnými soudy a v absenci jakéhokoli vypořádání se se stěžovatelem akcentovaným výkladem advokátního tarifu ze strany odvolacího soudu.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud není další přezkumnou instancí a zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ústavnosti. Proto výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů; o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Polemika s obecnými soudy o "věcné správnosti" aplikace příslušného ustanovení advokátního tarifu kritériem ústavněprávního přezkumu sama o sobě není (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 3918/11 ze dne 23. 2. 2012; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz/).

6. V nyní projednávané věci je třeba zdůraznit, že jde vzhledem k předmětné částce, či přesněji řečeno vzhledem k rozdílu, jehož přiznání se stěžovatel domáhá (3 871,77 Kč), o tzv. bagatelní věc. Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu přitom platí, že jde-li o věci s tzv. bagatelní částkou, zakládá to (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji naopak co do ústavní roviny významnou činí [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. 4. 2014 (N 55/73 SbNU 89)]. Stěžovatel v této souvislosti uvádí, že těmito významnými okolnostmi jsou absence jakéhokoli relevantního odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu a zjevně nesprávná aplikace norem advokátního tarifu. Uvedené okolnosti ovšem podle Ústavního soudu nezbytný přesah nezakládají, neboť jde pouze o reprodukci samotných stížnostních námitek (k otázce podstatného přesahu srov. např. body 10 až 13 usnesení sp. zn. I. ÚS 1353/21 ze dne 31. 8. 2021).

7. Ústavní soud nadto uvádí, že odůvodnění napadených rozhodnutí (ačkoli stručné), podle kterých je třeba při určení odměny vycházet z § 9 odst. 1 advokátního tarifu (stanovující tarifní hodnotu v případech, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými potížemi a není-li v advokátním tarifu stanoveno jinak), nepovažuje za zjevný projev svévole či libovůle a neshledává v nich takové ústavněprávní vady, jež by odůvodňovaly jeho výjimečnou ingerenci. Namítá-li stěžovatel nevypořádání jeho argumentace odvolacím soudem, lze k tomu uvést, že jeho odvolání je založeno pouze na konstatování, že tarifní hodnota v předmětné věci měla být určena podle § 9 odst. 3 písm. d) advokátního tarifu, neboť jde podle něj o věc vyplývající z uplatňování práv a povinností podle právních předpisů o ochraně osobních údajů. Stěžovatel tak nepředložil bližší argumentaci, jež by odvolací soud opomenul vypořádat.

8. Z důvodů vyložených výše Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. února 2022 Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu