I.ÚS 3294/07
V PLATNOSTI- MS Praha 53 Co 316/2007 - 37
- ÚS I.ÚS 3294/07
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože její podnět byl zjevně neopodstatněný. Soud se opřel o stanovisko pléna Ústavního soudu, podle něhož nebylo porušeno právo na spravedlivé soudní řízení ani právo na náhradu nákladů. Výsledkem bylo potvrzení, že exekutor nemá nárok na náhradu nákladů, pokud nebylo zjištěno procesní zavinění oprávněné. Rozhodnutí bylo vydáno bez ústního jednání a bez přítomnosti účastníků.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Milana Usnula, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 9, Bryksova 763/46, zastoupeného Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábřeží 39/51, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2007, čj. 53 Co 316/2007 - 37, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel, s odvoláním na porušení svých ústavních práv zakotvených v čl. 4 odst. 1, čl. 9 odst. 1, čl. 11, čl. 26 odst. 1 a v hlavě páté Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), navrhl zrušení usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 10. 2006, čj. Nc 632/2004 - 29, o zastavení řízení o exekuci oprávněné Telefónica O2 Czech Republic, a. s., na majetek povinné VRE - Vydavatelstvo, spol. s r. o., pro nedostatek exekučně postižitelného majetku a současně rozhodnuto, že povinná zaplatí stěžovateli (v řízení u obecných soudů v postavení exekutora) náklady řízení ve výši 6 735,-- Kč. Ústavní soud připomíná, že obdobnými ústavními stížnostmi totožného stěžovatele s téměř shodnou argumentací se již vícekrát zabýval (z poslední doby viz např. sp. zn. II. ÚS 70/07, IV. ÚS 2352/07, II. ÚS 2424/07, IV. ÚS 2423/07, I. ÚS 2884/07) a zaujal k ní jednoznačný názor, podložený stanoviskem pléna Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06, vydaným podle § 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu), jímž zároveň sjednotil svůj postoj k dosavadní judikatuře v této otázce. Ústavní soud ani v tomto případě nemá důvod, aby se od názoru vysloveného a rozvedeného v citovaném stanovisku pléna odchyloval. Z uvedeného je zřejmé, že stěžovatel je z rozhodnutí o jeho předchozích věcech s právními závěry uvedenými v citovaném stanovisku pléna Ústavního soudu k dotčené problematice a s tím spojenou judikaturou Ústavního soudu seznámen a Ústavní soud neshledává důvod se k věci opakovaně podrobně vyjadřovat, proto na uvedené stanovisko a citovaná rozhodnutí odkazuje. Závěry vyslovené ve shora citovaném stanovisku lze totiž použít i v projednávané věci, v níž obecné soudy vyšly při rozhodování o nákladech exekučního řízení ze zjištění, že oprávněná se před nařízením exekuce, ani při jejím provádění, žádného procesního zavinění nedopustila. S ohledem na výše uvedené skutečnosti nelze přisvědčit tvrzení stěžovatele ohledně porušení jeho základních práv, a proto Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 15. ledna 2008 Ivana Janů předsedkyně I. senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.