I.ÚS 3332/12
V PLATNOSTI- MS Praha 53 Co 564/2010-72
- ÚS I.ÚS 3332/12
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nepodal stížnost proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který byl k ochraně jeho práva použit. Soud se opřel o § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, pokud byla odmítnuta dovolací žaloba z důvodů závisejících na uvážení soudu. Výrok o odmítnutí dovolání byl v tomto případě založen na § 237 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu, který stanoví nepřípustnost dovolání v případech, kdy částka nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud tedy považoval, že stěžovatel nemá právní zájem na zrušení rozhodnutí soudu I. stupně, protože nebyl využit správný procesní prostředek.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 25. října 2012 ve věci navrhovatele JOKA Agentura s. r. o., Praha 8, Střížkovská 8/9, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Juřinou, advokátem se sídlem Praha 9, Krausova 605/6, o ústavní stížnosti proti části výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. dubna 2011 č. j. 53 Co 564/2010-72 a části výroku I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. prosince 2009 č. j. 22 C 267/2008-43, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení části prvního výroku rozhodnutí soudů, kterým byla zamítnuta jeho žaloba o zaplacení částky 143 763,- Kč s příslušenstvím. Uvedl, že u soudu I. stupně uplatnil náhradu škody v celkové výši 1 245 219,- Kč, způsobené mu nesprávným úředním postupem, když tato částka zahrnovala vedle vyčíslené škody 1 101 456,- Kč způsobené mu vydražením pohledávky přiznané oprávněnému platebním rozkazem, který byl následně zrušen pro vady jeho doručení (což mělo za následek nesprávné vyznačení právní moci), i náhradu nákladů vynaložených v řízení ve věci sp. zn. 9 C 69/2005 před soudem I. stupně ve výši 42 107,- Kč, na úhradu soudního poplatku z odvolání částkou 17 140,- Kč, na náklady spojené s odvolacím řízením 27 693,- Kč a dále náklady přiznané zrušeným platebním rozkazem ve výši 29 240,- Kč a spojené s výkonem rozhodnutí v částce 27 683,- Kč, celkem tedy vzniklé škody ve výši 143 763,- Kč s příslušenstvím. Poněvadž soud II. stupně rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci samé potvrdil, podal proti jeho rozsudku dovolání k Nejvyššímu soudu, který, pokud jde o částku 1 101 456,- Kč, zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil k dalšímu řízení, jinak dovolání odmítl. Toto odmítnutí dovolání vztahující se k uplatněné částce 143 763,- Kč obsahující výše rozepsané náklady, uplatněné jako nárok na škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, odůvodnil dovolací soud poukazem na výši jednotlivých položek, které nepřevyšují částku 50 000,- Kč [§ 237 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu], jakož i na svou judikaturu. Protože se navrhovatel rozhodnutími soudu I. a II. stupně (o zamítnutí žaloby ohledně částky 143 763,- Kč cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 36 odst. 1 Litiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, cestou ústavní stížnosti navrhuje v tomto rozsahu jejich zrušení. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníka usnesením návrh odmítne, je-li návrhem nepřípustným [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 a § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu návrhu, stížností napadených rozhodnutí, rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 6. 2012 č. j. 28 Cdo 3930/2011-93 a usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2011 sp. zn. IV. ÚS 2767/11 bylo zjištěno, že proti rozsudku soudu II. stupně, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 12. 2009 o zamítnutí žaloby na náhradu škody ve výši 1 245 219,- Kč, podal žalobce dovolání k Nejvyššímu soudu a také ústavní stížnost, která byla dne 31. 10. 2011 podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů odmítnuta mj. s tím, že žalobce podal také proti označenému rozsudku dovolání, o němž nebylo dosud rozhodnuto a, pokud by bylo odmítnuto jako nepřípustné pro důvody závisející na uvážení Nejvyššího soudu, pak zůstane stěžovateli zachována lhůta k podání ústavní stížnosti jak ve vztahu k rozhodnutí dovolacího soudu, tak i ve vztahu k rozhodnutí soudu nalézacího a odvolacího. Nejvyšší soud svým rozsudkem ze dne 13. 6. 2012 č. j. 28 Cdo 3990/2011-93 zrušil rozsudek soudů obou stupňů ve výroku vztahujícím se k částce 1 101 456,- Kč s příslušenstvím, v tomto rozsahu věc vrátil k dalšímu řízení soudu I. stupně a ve zbývající části (o zamítnutí žaloby ohledně částky 143 763,- Kč) dovolání odmítl pro jeho nepřípustnost - vzhledem k obsahu § 237 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu, který stanoví tuto nepřípustnost ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodováno o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000,- Kč a v obchodních věcech 50 000,- Kč, když k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Žalobce, nyní stěžovatel, výrok rozsudku dovolacího soudu o odmítnutí dovolání - tj. rozhodnutí o posledním zvoleném a použitém procesním prostředku k ochraně tvrzeného práva - ústavní stížností nenapadl, v návrhu brojí pouze proti části rozsudku soudu I. a II. stupně i když odmítnutí dovolání z důvodů daných § 237 odst. 2 občanského soudního řádu nepochybně nelze považovat za učiněné tak, jak má na mysli § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. z důvodů závisejících na uvážení soudu. Pro výše uvedené byl návrh jako nepřípustný odmítnut [§ 43 odst. 1 písm. e) výše citovaného zákona o Ústavním soudu].
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. října 2012 Pavel Holländer soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.