I.ÚS 338/05
V PLATNOSTI- VS Praha 7 To 149/03
- ÚS I.ÚS 338/05
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí 60denní lhůty. Lhůta začala po doručení usnesení Vrchního soudu, které bylo posledním procesním prostředkem. Stížnost pro porušení zákona není prostředkem, který je k dispozici stěžovateli, a proto její podnět nevyčerpává procesní prostředky. Soud se opřel o § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele M. P., t. č., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Kadlečkem, advokátem v Hradci Králové, Karla IV. 502, proti postupu ministra spravedlnosti ve věci podání stížnosti pro porušení zákona, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 To 149/03 ze dne 18. 11. 2003 a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 2 T 3/2003-528 ze dne 22. 10. 2003, t a k t o :
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
: Ústavní stížností brojí stěžovatel proti postupu ministra spravedlnosti, který v jeho věci nepodal stížnost pro porušení zákona, ačkoliv byly splněny zákonné předpoklady, dále proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 To 149/03 ze dne 18. 11. 2003, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti (rovněž napadenému) usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 2 T 3/2003-528 ze dne 22. 10. 2003 o vzetí do vazby. Napadeným postupem a napadenými rozhodnutími byla podle názoru stěžovatele porušena ustanovení čl. 2, 3, 4, 8 a 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel současně žádal, aby mu Ústavní soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem a právo na náhradu nemateriální újmy, kterou utrpěl napadeným jednáním ministra spravedlnosti, a to ve výši 1.250.000,- Kč. Ve svém podání stěžovatel dovozuje, že posledním opravným prostředkem ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je podnět k podání stížnosti pro porušení zákona. Sdělení o odložení jeho podnětu mu bylo doručeno dne 12. 4. 2005, a proto byla ústavní stížnost podána ve lhůtě stanovené k jejímu podání zákonem o Ústavním soudu. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Stížnost pro porušení zákona je však mimořádným opravným prostředkem, který podle § 266 odst. 1 trestního řádu přísluší toliko ministru spravedlnosti a může být podán u Nejvyššího soudu. Stížnost pro porušení zákona tak není - podle ustálené judikatury - procesním prostředkem, který by byl trestním řádem poskytnut stěžovateli, a proto ani podnět pro podání stížnosti pro porušení zákona nelze chápat jako procesní prostředek, který zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práv. Podnět k podání stížnosti pro porušení zákona je proto možno považovat pouze za informaci orgánu, oprávněnému k podání stížnosti pro porušení zákona; tato informace však - sama o sobě - zákonem stanovené právní důsledky nezakládá. Je tudíž věcí oprávněného orgánu (ministra spravedlnosti), zda svého práva využije a jakým způsobem sdělí stěžovateli, jak předmětnou věc posoudil. Sdělení ministra spravedlnosti, jak s podnětem k podání stížnosti pro porušení zákona naložil, pak nelze chápat ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu jako rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, od něhož by plynula lhůta k podání ústavní stížnosti. Stěžovatel dále napadl usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 To 149/03 ze dne 18. 11. 2003 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 2 T 3/2003-528 ze dne 22. 10. 2003. Jestliže nelze, jak je výše uvedeno, počítat lhůtu k podání stížnosti ode dne doručení sdělení ministra spravedlnosti o odložení podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona, je nutno zkoumat, zda ústavní stížnost proti označeným rozhodnutím byla podle § 72 odst. 3 citovaného zákona podána ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. V předmětné věci takovým prostředkem byla stížnost proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 2 T 3/2003-528 ze dne 22. 10. 2003. O stížnosti rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením sp. zn. 7 To 149/03 ze dne 18. 11. 2003. Podle dodejky obsažené ve spise sp. zn. 2 T 3/2003 vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové bylo toto usnesení Vrchního soudu v Praze doručeno stěžovateli dne 27. 11. 2003 (srov. dodejku přiloženou ke sdělení krajského soudu ze dne 15. 9. 2005). Tímto dnem počala plynout 60ti denní lhůta k podání ústavní stížnosti. Tato lhůta skončila dne 26. 1. 2004, ústavní stížnost však byla podána k poštovní přepravě až dne 9. 6. 2005, tedy opožděně. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. října 2005 Vojen Güttler v.r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.