I.ÚS 339/99
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal předchozí správní prostředky. Soud se nezabýval návrhem na zrušení § 17 písm. b) zákona o cestovních dokladech, protože byl akcesorický. Rozhodnutí bylo založeno na § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož musí být všechny procesní prostředky vyčerpány. Návrh na zrušení právního předpisu byl proto považován za nepřípustný.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. M. H., zastoupeného advokátem JUDr. J. N., proti rozhodnutí Policie České republiky, Správy Východočeského kraje, v Hradci Králové ze dne 5. 5. 1999, č.j. PVC-127/Spr-99, a o návrhu na zrušení ustanovení § 17 písm. b) zák. č. 216/1991, o cestovních dokladech a cestování do zahraničí, ve znění pozdějšího předpisu, t a k t o :
Výrok
Ústavní stížnost se o d m í t á .
Odůvodnění
: Stěžovatel se ústavní stížností z 1. 7. 1999 domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Uvedl, že tímto rozhodnutím bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního ředitelství Policie ČR Hradec Králové ze dne 24. 3. 1999, č.j. ORHK-188/OV-OSS-99, kterým mu byl odňat cestovní pas č. 8114359. Stěžovatel se domnívá, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s čl. 14 Listiny základních práv a svobod, čl. 2 Protokolu č. 4 k Úmluvě o ochraně základních práv a svobod a čl. 12 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a dále v rozporu s čl. 2 a 4 Listiny základních práv a svobod, neboť jím bylo porušeno jeho právo svobody pohybu a pobytu. Podle názoru stěžovatele je samo ustanovení § 17 písm. b) zák. č. 216/1991 Sb., o cestovních dokladech a cestování do zahraničí, ve znění pozdějšího předpisu, na základě kterého bylo rozhodnuto o odnětí jeho cestovního dokladu a tím i o porušení jeho práva na svobodu pohybu a pobytu, ve zjevném rozporu s čl. 1 Ústavy České republiky, který vymezuje Českou republiku jako svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana, neboť dává svou neurčitostí orgánům veřejné moci prostor pro zneužití. Omezení tohoto základního lidského práva je prý dále v rozporu s čl. 4 odst. 1 a 4 a čl. 14 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 2 Protokolu č. 4 k Úmluvě o ochraně základních práv a svobod a čl. 12 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Proto stěžovatel s poukazem na ustanovení § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhl, aby bylo - kromě zrušení napadeného rozhodnutí Policie České republiky, Správy Východočeského kraje, v Hradci Králové - zrušeno i ustanovení § 17 písm. b) zák. č. 216/1991, o cestovních dokladech a cestování do zahraničí, ve znění pozdějšího předpisu. Z ustanovení § 20 zák. č. 216/1991, o cestovních dokladech a cestování do zahraničí, ve znění pozdějšího předpisu, plyne, že pravomocná rozhodnutí, jimiž bylo zamítnuto vydání cestovního dokladu nebo jimiž byl cestovní doklad odňat, jsou přezkoumatelná soudem, byly-li ve správním řízení vyčerpány řádné opravné prostředky. Ze sdělení Policie České republiky, Správa Východočeského kraje, v Hradci Králové, bylo zjištěno, že stěžovatel podal proti jeho rozhodnutí dne 30. 6. 1999 ke Krajskému soudu v Hradci Králové správní žalobu podle ustanovení § 247 a násl. občanského soudního řádu. Je proto zřejmé, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Na základě těchto skutečností soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu]. Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti se Ústavní soud nezabýval návrhem na zrušení ustanovení § 17 písm. b) zák. č. 216/1991 Sb., o cestovních dokladech a cestování do zahraničí, ve znění pozdějšího předpisu. Jde o návrh pouze akcesorický, který sdílí právní osudy odmítnuté ústavní stížnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. V Brně dne 13. října 1999 JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.