I.ÚS 3412/14
V PLATNOSTI- KS Brno 54 Co 229/2014-1436
- ÚS I.ÚS 3412/14
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Soud uvedl, že není instancí pro přezkum skutkových závěrů obecných soudů ani jejich výkladu právních předpisů. Odvolací soud se okolnostmi řádně zabýval, pokutu snížil a své rozhodnutí vysvětlil, což považoval za ústavně konformní. Stěžovatelce byl prostor pro obranu práv poskytnut v rámci odvolání, a proto nebylo zřejmé, že by došlo k porušení ústavních práv.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti D. L., zastoupené Mgr. Barborou Svobodovou, advokátkou se sídlem Nádražní 21, 591 01 Žďár nad Sázavou, proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 10. 7. 2014 č. j. 54 Co 229/2014-1436 a proti usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 4 P 21/2012, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených výroků, takto:
Výrok
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jejích práv garantovaných čl. 11 odst. 1, čl. 32 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, byla napadeným usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou stěžovatelce uložena pokuta 10 000 Kč za maření styku otce se synem. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě napadeným výrokem pokutu snížil na 4 000 Kč. Stěžovatelka následně podala ústavní stížnost, v níž vysvětluje, z jakých důvodů dítě v jednotlivých dnech otci nepředala, a uvádí, že otci nabízela náhradní termíny, které také několikrát využil. Stěžovatelka dále namítá, že neměla možnost řádně se k návrhu na výkon rozhodnutí vyjádřit, neboť to, za jaké dny otec dítěte návrh podal, se dozvěděla až v samotném rozhodnutí soudu prvního stupně. Ústavní soud došel k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným, přičemž postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní stížnost tedy neslouží k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů a Ústavnímu soudu takový přezkum ani nepřísluší. Na tuto skutečnost byla stěžovatelka ostatně upozorněna i v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2964/14 ze dne 15. 10. 2014, jímž byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta její ústavní stížnost mířící proti jiným rozhodnutím v téže věci. S ohledem na uvedené se Ústavní soud ani blíže nezabýval okolnostmi, které stěžovatelku podle ústavní stížnosti měly vest k nepředání dítěte otci, neboť za podstatné lze z ústavního hlediska považovat především to, že zejména odvolací soud se těmito okolnostmi řádně zabýval, ve svém rozhodnutí je zohlednil (výrazným snížením výše pokuty) a náležitě vysvětlil, proč i přes stěžovatelčiny argumenty je udělení pokuty stále na místě. Ústavní soud považuje odvolacím soudem učiněné závěry za přiléhavé a ústavně konformní, a ve zbytku na ně proto odkazuje. Pokud se týče námitky, že stěžovatelka neměla možnost před nalézacím soudem řádně hájit svá práva, není z ústavní stížnosti zřejmé, jaký to mělo vliv na celkový výsledek řízení, neboť veškeré případné námitky stěžovatelka mohla uplatnit (a také tak učinila) v odvolání. Odvolací soud se pak s těmito námitkami vypořádal a prvostupňové rozhodnutí ve prospěch stěžovatelky změnil. Stěžovatelce byl tudíž k ochraně práv poskytnut dostatečný prostor. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. S ohledem na tento závěr nevyhověl ani návrhu stěžovatelky na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. listopadu 2014 Kateřina Šimáčková, v. r. předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.