I.ÚS 343/06
V PLATNOSTI- ÚS II.ÚS 14/04
- KS Praha 30 Nc 51/2005 - 113
- ÚS I.ÚS 343/06
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Soud se opřel o § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, který umožňuje odmítnutí stížnosti bez podrobného vyšetření. Stěžovatel tvrdil, že soudce je podjatý kvůli politickému ovlivňování, což soud odmítl jako neudržitelné. Soud zdůraznil, že nezávislost soudní moci je základem ústavního systému a nevyžaduje vyloučení soudců z důvodu veřejného sledování kauz.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy senátu Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem Hradec Králové 3, Komenského 241, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2006, čj. 30 Nc 51/2005 - 113, t a k t o :
Výrok
Ústavní stížnost se o d m í t á .
Odůvodnění
: Stěžovatel se jako žalobce v řízení před Okresním soudem v Kladně domáhá určení vlastnického práva k nemovitostem blíže označeným v žalobě. V rámci tohoto řízení vznesl námitku podjatosti proti soudkyni jmenovaného okresního soudu JUDr. Haně Homolové, která v jeho věci rozhoduje. Krajský soud v Praze rozhodl v záhlaví označeným usnesením tak, že jmenovaná soudkyně není vyloučena z projednávání stěžovatelovy věci, protože není v této věci nijak podjatá. V ústavní stížnosti stěžovatel obsáhle polemizuje s napadeným usnesením, v podstatě ze stejných důvodů jako v četných jiných podáních v obdobných věcech, adresovaných Ústavnímu soudu. Napadeným usnesením bylo, podle stěžovatele, porušeno jeho právo na spravedlivý proces, vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navíc zasáhlo též do jeho práva podle čl. 6 odst. 1 smlouvy o Evropské unii. Stěžovatel navrhl předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru ES v Lucemburku podle článku 234 SES. Citací článků z denního tisku upozornil na politické ovlivňování své kauzy a poukázal na skutečnost, že všechny obecné soudy musí pravidelně informovat ministerstvo spravedlnosti o všech sporech vedených právě stěžovatelem, včetně označení rozhodujících soudců. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Pokud jde o návrh na položení předběžné otázky Soudnímu dvoru ES podle čl. 234 SES, odkazuje Ústavní soud na nález sp. zn. II. ÚS 14/04, ze dne 25. 1. 2006, stěžovateli doručený (zatím přístupný na www.judikatura.cz), který vysvětluje, proč nejsou úvahy stěžovatele o předběžné otázce zcela namístě. Věc není a nemůže být otázkou evropského práva ani co se týče materiální úpravy, ani ratione temporis. Stěžovatel obecně dovozuje, že podjatí by v zásadě měli být všichni soudci v České republice, protože jsou ohroženi politickou mocí, která jejich rozhodování monitoruje a ovlivňuje. Takovéto tvrzení není udržitelné, protože pokud by snad mělo být pravdivé, znamenalo by ohrožení podstatných náležitostí demokratického právního státu (čl. 9 odst. 2 Ústavy ČR). Ústavní soud v tomto odkazuje stěžovatele na svou judikaturu, ve které sám Ústavní soud významně přispívá k nezávislosti moci soudní na moci výkonné, a podle níž "v samotném základu našeho ústavního systému je zakotven princip dělby státní moci, princip vycházející z myšlenky, že v přirozenosti člověka je zakotvena tendence ke koncentraci moci a jejímu zneužití, který se stal garancí proti libovůli a zneužití státní moci a v podstatě i zárukou svobody a ochrany jednotlivce, princip, který je výsledkem a reflexí dosavadního historického, myšlenkového a institucionálního vývoje ...[Demokratický stát je] povinen vytvářet institucionální předpoklady pro to, co, pokud jde o justici, platí jako specifické a nepodmíněné, totiž konstituování a etablování reálné nezávislosti soudů, jako - pro stabilizaci nejen jejich pozice, ale i celého demokratického systému, ve vztahu k legislativě a exekutivě - významného státotvorného, současně však i polemického prvku. ...Princip nezávislosti soudu má tedy v tomto směru ...nepodmíněnou povahu vylučující možnost ingerence výkonné moci" (viz sp. zn. Pl. ÚS 7/02, č. 349/2002 Sb.). Samotná skutečnost, že určité kauzy jsou politiky sledovány či komentovány, proto nemůže, s ohledem na institucionální i reálné záruky nezávislosti soudní moci a její oddělenost od moci výkonné a zákonodárné, založit podjatost soudce z důvodu jeho údajného ohrožení, jak tvrdí stěžovatel. Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb. rozeznává, v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace, zjištěné uvedeným postupem, vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního. Ústavní soud tedy dospěl k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a proto ji odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 25. července 2006 František Duchoň předseda I. senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.