I.ÚS 3470/12
V PLATNOSTI- KS Brno 30 Af 76/2010-45
- NSS 1 Afs 28/2012-41
- ÚS I.ÚS 3470/12
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože ji považoval za zjevně neopodstatněnou. Stěžovatel se domáhal zrušení rozhodnutí nižších soudů, která zamítla jeho návrh na obnovu daňového řízení za rok 2003. Soud se opřel o § 54 odst. 1 písm. a) zákona o správě daní a poplatků, podle něhož je obnova řízení možná jen za předpokladu, že nové důkazy nebyly k dispozici v době původního řízení. Soud vysvětlil, že návrh na obnovu nebyl založen na skutečnostech, které byly v době daňového řízení neznámé, a že stěžovatel nevyhověl podmínkám pro obnovu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 11. října 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, ve věci navrhovatele V. S., zastoupeného Mgr. Davidem Hejzlarem, advokátem, advokátní kancelář se sídlem Liberec, 1. máje 97, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 6. června 2012 č. j. 1 Afs 28/2012-41 a Krajského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2012 č. j. 30 Af 76/2010 45, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právu zakotveném v čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že u Krajského soudu v Brně podal žalobu proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně, když toto nevyhovělo odvolání proti zamítnutí jeho návrhu na obnovu daňového řízení, v němž mu byla Finančním úřadem ve Valašském Meziříčí dodatečně vyměřena daň z příjmu fyzických osob za rok 2003 ve výši 4 716 404,- Kč. Jmenovaný soud uvedenou žalobu zamítl, když shodně s finančními orgány dovodil, že důvody pro obnovu řízení dány nejsou, za tyto neuznal jeho tvrzení, že v době daňového řízení nebylo v jeho možnostech předložit účetní doklady, k nimž neměl v předmětné době přístup, tyto se nacházely na jemu neznámém místě a získal je až poté, co mu marně uplynula lhůta k odvolání proti označenému dodatečnému daňovému výměru, vydanému na základě daňové kontroly. Nejvyšší správní soud nevyhověl ani jeho kasační stížnosti, tuto zamítl s poukazem na závěr Krajského soudu v Brně, že u něj, jako stěžovatele, podmínky pro obnovu řízení o dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2003 nenastaly. Podle jeho přesvědčení oba soudy v dané věci zvolily při zkoumání podmínek obnovy řízení výklad, který je nepřípustně restriktivní a který výrazně poškozuje procesní práva daňového subjektu a na základě takového výkladu mu nebylo zajištěno správné a spravedlivé stanovení daňové povinnosti a nebylo dosaženo základního cíle daňového řízení. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práva, kterého se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek Krajského soudu v Brně v souladu s § 109 odst. 3 a 4 soudního řádu správního a v souladu s jeho zjištěními, obsahem správního spisu a zněním § 54 odst. 1 písm. a) zákona o správě daní a poplatků se důvodně ztotožnil se závěry žalovaného finančního orgánu i krajského soudu a opodstatněně kasační stížnost zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem vyložil obsah výše uvedeného ustanovení, jež vymezuje zákonné podmínky, pro které lze obnovit řízení ukončené pravomocným rozhodnutím, a se všemi námitkami stěžovatele dovolávajícího se obnovy řízení proto, že předmětné doklady, jež neuplatnil dříve a které pak nalezl připojené k dokladům jiného daňového subjektu, jsou novými důkazy a novými skutečnostmi, se obsáhle vypořádal. Proto na odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu lze v dalším odkázat. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. října 2012 Vojen Güttler předseda senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.