I.ÚS 3498/24
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelka ji podala bez právního zastoupení advokátem, což je podle zákona o Ústavním soudu povinné. Soud se opřel o § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona, podle nichž bez zastoupení není stížnost přípustná. I přes opakované poučení o povinnosti zastoupení v minulých případech bylo rozhodnuto, že další poučení by bylo neefektivní a formalistické. Rozhodnutí bylo vydáno na základě § 43 odst. 1 písm. a) zákona, který umožňuje odmítnutí při zjevné neopodstatnělosti.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o návrhu stěžovatelky Jaroslavy Ryškové, bez právního zastoupení, proti blíže nespecifikovanému postupu či rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Chrudimi, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Chrudimi, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní soud obdržel dne 29. 12. 2024 návrh stěžovatelky na zahájení řízení u Ústavního soudu. Tento není možné považovat za řádný, jelikož má řadu procesních a obsahových nedostatků (kupříkladu z něj není patrno, které věci se týká a co sleduje; či neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností) [§ 34 ve spojení s § 72 zákona o Ústavním soudu]. Stěžovatelka především není pro řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2 téhož zákona).
2. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. V řízení o ústavní stížnosti však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
3. V nyní posuzovaném případě soudce zpravodaj nemá pochybnosti o tom, že náležitého poučení o zákonných náležitostech ústavní stížnosti se stěžovatelce dostalo opakovaně již v řadě řízení (viz kupříkladu usnesení sp. zn. I. ÚS 2851/24 ze dne 7. 1. 2025; usnesení sp. zn. II. ÚS 1814/24 ze dne 21. 10. 2024; či usnesení sp. zn. IV. ÚS 1835/24 ze dne 16. 7. 2024). Byť stěžovatelka podala již několik ústavních stížností trpících stejnou vadou a byla o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění vytčené vady, v minulosti opakovaně poučena, znovu podala návrh, aniž by byla právně zastoupena advokátem.
4. Pro neefektivnost dalšího poučování proto soudce zpravodaj návrh stěžovatelky odmítl na základě přiměřené aplikace § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. ledna 2025 Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.