I.ÚS 356/04
V PLATNOSTI- MS Praha 50 Co 467/2003 - 23
- ÚS I.ÚS 356/04
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože neshledal porušení práva na spravedlivý proces. Soud se opřel o čl. 36 odst. 1 Listiny a uznal, že odvolací soud postupoval v souladu s občanským soudním řádem. Námitky stěžovatele byly považovány za opakování dřívějších argumentů, které již byly vyřešeny. Rozhodnutí bylo považováno za zjevně neopodstatněné, proto bylo odmítnuto bez ústního jednání.
Rubrum
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 17. srpna 2004 v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. N., zastoupeného JUDr. J. M., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2004, č. j. 50 Co 467/2003 - 23, t a k t o :
Výrok
Ústavní stížnost s e o d m í t á .
Odůvodnění
: Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení Městského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavní právo zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Výše citovaným usnesením bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. 9. 1996, č. j. E 3785/96 - 7, kterým byl nařízen podle platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 3. 1995, č. j. Ro 1860/94 - 4, k uspokojení pohledávky oprávněného (vedlejší účastník JUDr. Zbyněk Zapotil) v částce 32 959,60 KC, nákladů předchozího řízení 2 053,- Kč a nákladů výkonu rozhodnutí ve výši 495, - Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věci; stěžovateli jako povinnému bylo zakázáno nakládat s věcmi, které vykonavatel podle usnesení sepíše. Stěžovatel výše citované usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 napadl odvoláním, které nebylo soudem II. stupně shledáno důvodným, a v němž namítal, že mu nebyl doručen výše citovaný platební rozkaz. V odůvodnění pak soud II. stupně uvedl, že vzhledem k povodňovým událostem v roce 2002 nelze provést důkaz nalézacím spisem, nicméně tento nedostatek byl překlenut tím, že oprávněný spolu s návrhem předložil soudu I. stupně také stejnopis (fotokopii) vykonávaného platebního rozkazu, na kterém byla vyznačena doložka vykonatelnosti dnem 13. 5. 1995. Odvolací soud dodal, že dospěl k závěru o účelovosti odvolacích tvrzení stěžovatele a přiklonil se proto jako ke správnému k přesvědčení obvodního soudu o vykonatelnosti exekuovaného platebního rozkazu. Stěžovatel ve svém podání uvádí, že porušení ústavního práva spočívá ve skutečnosti, že Městský soud v Praze neprovedl v rámci odvolacího řízení, jehož předmětem byl přezkum výše citovaného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10, důkaz spisem Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. Ro 1860/94. V argumentaci soudu, podle níž nelze příslušný spis připojit, neboť ten se nachází na spisovně soudu, která byla postižena povodní v roce 2002, přičemž postačí vycházet z vyznačené doložky právní moci a vykonatelnosti vykonávaného rozhodnutí, jakož i ze skutečnosti, že proti navrhovateli již v minulosti byl veden výkon rozhodnutí podle téhož soudního rozhodnutí, stěžovatel shledává odepření práva na spravedlivý proces. Proto navrhuje, aby Ústavní soud v záhlaví citované usnesení nálezem zrušil. Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a že nic nebrání posouzení jej důvodnosti. Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do této rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky. Namítá-li stěžovatel, že výše citovaným usnesením došlo k zásahu do jeho základního práva garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny, Ústavní soud neshledal jeho tvrzení opodstatněným. Rozsah práva na spravedlivý proces nelze vykládat tak, že zde existuje právo jednotlivce na rozhodnutí v jeho prospěch. Námitky stěžovatele, o nichž má za to, že podporují jeho tvrzení o porušení výše citovaného ustanovení Listiny, jsou v podstatě opakováním důvodů, které již stěžovatel uplatnil v řízení před odvolacím soudem. Samu okolnost, že soud nepřisvědčil stěžovatelově argumentaci, nelze považovat za porušení práva na soudní ochranu. Ústavní soud dále dodává, že po prostudování napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že odvolací soud postupoval v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, která upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy obsažené v hlavě páté Listiny. Odvolací soud se v odůvodnění svého usnesení dostatečně vypořádal s námitkami stěžovatele a své závěry detailně zdůvodnil. Jelikož tedy Ústavní soud neshledal, že by jednáním či rozhodnutím odvolacího soudu došlo k zásahu do základního práva stěžovatele na spravedlivý proces, nezbylo, než návrh stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. srpna 2004 JUDr. František Duchoň předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.