I.ÚS 36/95
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože se jednalo o spor, který není příslušný pro jeho řízení. Stížnost se týkala odmítnutí právní pomoci Českou advokátní komisí, která není orgánem veřejné moci. Soud upozornil, že nárok na právní pomoc je zaručen článkem 37 odst. 2 Listiny, a že ČAK má povinnost určit advokáta, pokud byla pomoc jinými advokáty odmítnuta. Příslušným orgánem pro řešení sporu je obecný soud prvního stupně, nikoli Ústavní soud.
Rubrum
I. ÚS 36/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele JUDr. B.G., o ústavní stížnosti na postup ČAK, takto:
Výrok
Návrh se odmítá .
Odůvodnění
: Navrhovatel se ve svém návrhu domáhal přezkoumání postupu ČAK, která mu odmítnutím právní pomoci znemožnila podat řádné ústavní stížnosti na Ústavní soud ČR, neboť mu odmítla určit na jeho žádost advokáta k zastupování před Ústavním soudem. Po přezkoumání návrhu dospěl soud k závěru, že jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Dle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb. ústavní stížnost je oprávněna podat právnická nebo fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavou nebo mezinárodní smlouvou dle čl. l0 Ústavy. ČAK však dle zákona o advokacii č. 128/1990 Sb. není orgánem veřejné moci. Na druhé straně však dle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý občan právo na právní pomoc. Podle ustanovení § 16 zák. č. 128/1990 Sb. o advokacii má každý právo na poskytnutí právní pomoci. Ten, komu bylo poskytnutí právní pomoci odmítnuto, může požádat ČAK, aby mu advokáta určila. Z toho lze dovodit, že ČAK je povinna určit občanovi advokáta v případě, že mu byla právní pomoc prokazatelně jinými advokáty odmítnuta. Pokud ČAK odmítla navrhovateli, jak tvrdí ve svém podání, určit advokáta poté, co byl jinými advokáty odmítnut a požádal ji o to, pak porušila svoji povinnost uloženou jí zákonem a zároveň se dopustila neoprávněného zásahu do realizace práva navrhovatele na právní pomoc. K řešení tohoto sporu však není podle zákona o Ústavním soudu příslušný ústavní soud, nýbrž obecný soud prvního stupně, na který se měl navrhovatel se svojí žalobou obrátit. Na základě výše uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že k projednání předmětného návrhu není příslušný, a proto dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb. návrh mimo ústní jednání usnesením odmítl. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. V Brně dne 4. května 1995 JUDr.Vladimír Klokočka soudce Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.