Ústavní soud · Usnesení

I.ÚS 3683/10

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2011-02-10 · procesní - vyloučení soudce, asistenta, apod. · ECLI:CZ:US:2011:1.US.3683.10.1

Další rozhodnutí pod touto sp. zn.: Usnesení 16. 3. 2011

Citované zákony (1)

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Elišky Wagnerové o námitce podjatosti, vznesené proti soudci Vojenu Güttlerovi stěžovatelem Ing. P. Ch., vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 3683/10, takto:

Výrok

Soudce Vojen Güttler není vyloučen z projednávání ústavní stížnosti vedené pod sp. zn.

I. ÚS 3683/10.

Odůvodnění

Stěžovatel podal ústavní stížnost směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2010, č. j. 30 Cdo 2369/2010, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. června 2008, č. j. 1 Co 105/2008-111, a rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 34 C 171/2005, která je vedena pod sp. zn. I. ÚS 3683/10. Na základě rozvrhu práce byla tato věc přidělena soudci zpravodaji Vojenu Güttlerovi. Z listin přiložených k ústavní stížnosti a z přípisu doručeného k téže spisové značce bylo možno dovodit, že stěžovatel namítá podjatost soudce zpravodaje. Podle § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Z vyjádření soudce Vojena Güttlera se podává, že ke stěžovateli nemá žádný vztah a podjatý se necítí. Stěžovatel svoji námitku podjatosti ani nikterak nekonkretizuje. Senát určený rozvrhem práce pro rozhodnutí o vyloučení soudce neshledává, že by byly dány důvody pro vyloučení soudce zpravodaje Vojena Güttlera ani ostatních členů senátu. Z výše uvedených důvodů rozhodl Ústavní soud tak, jak je uvedeno ve výroku.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. února 2011 Jiří Nykodým, v. r. předseda senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (3)

Tento rozsudek je citován v (1)