I.ÚS 3825/25

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky OGREA, spol. s r. o., sídlem Třebízského 342/8, Mariánské Lázně, zastoupené advokátem JUDr. Martinem Jacko, sídlem Národní 58/32, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 62/2025-61 ze dne 21. 10. 2025 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 11 A 130/2024-56 ze dne 12. 3. 2025, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a Ministerstva financí jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Výrok

I. Ústavní stížnost se odmítá.

II. Náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem se stěžovatelce nepřiznává.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka před správními soudy napadla rozhodnutí vedlejšího účastníka (ministerstvo) z října 2024, jenž potvrdil rozhodnutí Finančního analytického úřadu (FAÚ) z července 2024. Podstatou správních rozhodnutí je zmrazení majetku stěžovatelky kvůli jejímu napojení na osobu zapsanou na tzv. sankčním seznamu v rámci protiruských sankcí uvalených EU, a to Dmitrije Alexandroviče Pumpjanského. Stěžovatelka neuspěla se správní žalobou ani s následnou kasační stížností. Ústavní stížností nyní napadá obě soudní rozhodnutí s tvrzením o porušení čl. 11 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (Úmluva), čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a čl. 17, čl. 47 a čl. 48 odst. 1 a 2 Listiny základních práv EU. Napadená rozhodnutí 2. Městský soud v Praze (městský soud) považoval rozhodnutí FAÚ i rozhodnutí ministerstva za jeden celek - z jejich odůvodnění je zřejmé, z jakého skutkového stavu správní orgány vyšly, jak skutkové okolnosti vyhodnotily a právně posoudily a proč nepovažovaly právní argumentaci stěžovatelky za důvodnou. Správní orgány postavily svá rozhodnutí na tom, že se neprokázalo stěžovatelčino tvrzení, že sankcionovaná osoba nevlastní či nemá nad stěžovatelkou žádnou kontrolu. Městský soud vysvětlil, že zápis v české evidenci skutečných majitelů nemá povahu zápisu ve veřejném seznamu. Stěžovatelčinu mateřskou společnost FURDBERG Holding Limited (Furdberg) dle kyperského obchodního rejstříku nadále vlastní sankcionovaná osoba. Stěžovatelka (ani společnost Furdberg) ve správním řízení nepředložila smlouvu o prodeji a koupi podílu, o kterou opírala svou argumentaci o nesprávnosti zápisu do kyperského obchodního rejstříku. Argumentaci deklaratorní povahou zápisu shledal městský soud jako mimoběžnou. Další stěžovatelkou předložené důkazy (právní stanoviska advokátních kanceláří, čestná prohlášení a převodní listinu) městský soud ve shodě se správními orgány hodnotil jako neobjektivní, protože je vytvořily na stěžovatelku napojené subjekty.

3. Správní orgány podle městského soudu prokázaly, že se sankcionovaná osoba těsně před svým zařazením na sankční seznam pokusila zbavit veškerého svého podílu ve společnosti Furdberg, což potvrdila sama stěžovatelka, když popsala, že byla dohodnuta změna o datu účinnosti převodu tak, aby mohla společnost Furdberg fungovat nezatížena sankcemi. Už správní orgány se podle městského soudu vypořádaly i se stěžovatelčinými odkazy na rozhodnutí Tribunálu Soudního dvora EU (SDEU) týkajícími se sankcionované osoby - správním orgánům nepřísluší hodnotit, zda je daná osoba na sankčním seznam legitimně. Sankcionovaná osoba je i po rozhodnutí ve věci sp. zn. T-740/22 Dmitry Alexandrovich Pumpyansky vs. Rada EU na sankčním seznamu evidována. Městský soud odmítl, že by se na sankční správní řízení měly aplikovat zásady správního trestání, protože omezující opatření jsou dočasná politická rozhodnutí, jejichž cílem je motivovat sankcionované subjekty ke změně chování. Mezi dočasným limitujícím zmrazením majetku a uložením trestu např. trvalého propadnutí majetku je zjevný rozdíl.

4. Nejvyšší správní soud (NSS) považoval za stěžejní otázku, zda se na majetek stěžovatelky vztahují sankce EU. Protože ke zmrazení majetku došlo v důsledku jejího napojení na sankcionovanou osobu, zabýval se nejprve tím, zda se na tuto osobu sankce vztahují a zda byly dostatečně zohledněny rozsudky Tribunálu SDEU, které postupně rušily akty, jež danou osobu na sankčním seznamu ponechaly. NSS popsal opakující se bludný kruh, v němž je daná osoba rozhodnutími Rady EU a prováděcími nařízeními ponechávána na sankčním seznamu s aktualizovaným odůvodněním, načež Tribunál SDEU - zpravidla až po dalším rozhodnutí o ponechání - ruší předchozí, již neaktuální zařazení. Tento bludný kruh však NSS není povolán rozetnout, neboť jde o sankce uvalené EU, o nichž rozhodují její orgány: je na nich, aby respektovaly rozhodnutí Tribunálu SDEU a samy zvážily, zda další ponechání stěžovatelky na seznamu obstojí. Posuzování oprávněnosti zařazení na sankční seznam tak nepřísluší českým správním orgánům ani správním soudům. Podstatné pro NSS je, že jak v okamžiku rozhodování FAÚ, tak v okamžiku nabytí právní moci rozhodnutí ministerstva byla daná osoba na sankčním seznamu - že tam zařazena být v daném období neměla, se ukázalo dodatečně po vydání rozsudků Tribunálu SDEU. Správní orgány tak v době svého rozhodování neměly jinou možnost než na majetek mezinárodní sankce uplatnit, pokud dospěly k závěru, že je skutečnou majitelkou stěžovatelky. Navíc i v okamžiku rozhodování NSS je daná osoba na sankčním seznamu.

5. Také NSS považoval zmrazení majetku za politické rozhodnutí směřující proti aktérům přímo či nepřímo podporujícím ruskou agresi proti Ukrajině, potažmo ohrožení celosvětové stability a bezpečnosti. Zopakoval, že sankcionovaná osoba byla zařazena na seznam 9. 3. 2022, a 11. 3. 2022 došlo k podání ke kyperskému obchodnímu rejstříku s tím, že k převodu akcií ve společnosti Furdberg mělo dojít k 4. 3. 2022. K zápisu však nikdy nedošlo, protože jej kyperský státní orgán evidentně vyhodnotil jako rozporný s mezinárodními sankcemi. Ve správním řízení nikdy nebyla doložena smlouva o převodu akcií z 15. 1. 2022. Byly to sice správní orgány, kdo měly povinnost zjistit řádně skutkový stav, ale stěžovatelka měla přístup k veškerým informacím a okolnosti převodu akcií věrohodným způsobem nevysvětila. Ústavní stížnost 6. Stěžovatelka tvrdí porušení svého práva na vlastnictví majetku, práva na spravedlivý proces a porušení presumpce neviny. Více než tři a půl roku je omezena v nakládání s majetkem bez toho, že by byla přezkoumávána proporcionalita uvaleného opatření v souladu s požadavky Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva (ESLP). Omezení stěžovatelky je velmi intenzivní, blíží se vyvlastnění či zbavení majetku a není proporcionální. Správní soudy se nijak nezabývaly konkrétními dopady na stěžovatelku, která musela ukončit svou podnikatelskou činnost v oblasti cestovního ruchu a propustit zaměstnance a které různí obchodní partneři vypověděli smlouvy včetně smlouvy o běžném účtu s bankou. Stěžovatelka je jako sankcionovaný subjekt stigmatizována.

7. Pro uvalení opatření podle stěžovatelky nestačí pouhý odkaz na sankční seznam nebo obecný cíl mezinárodní bezpečnosti. Rozhodnutí FAÚ se stalo nezákonným na základě rozsudku Tribunálu SDEU ve věci sp. zn. T-272/24 Dmitry Alexandrovich Pumpyansky vs. Rada EU. Obdobná situace nastala ve vztahu k rozhodnutí ministerstva po rozsudku Tribunálu SDEU ve věci sp. zn. T-541/24 Dmitry Alexandrovich Pumpyansky vs. Rada EU. Daná osoba byla podle těchto rozhodnutí na sankčním seznamu evidována v rozporu s právem. Stěžovatelka nesouhlasí s NSS, že i přes tato rozhodnutí je daná osoba na sankčním seznamu, proto by FAÚ rozhodl o zmrazení stěžovatelčina majetku znovu: předmětem přezkumu správních soudů byla rozhodnutí FAÚ z července 2024 a rozhodnutí ministerstva z října 2024, která se opírala o později zrušená rozhodnutí Rady EU o zařazení dané osoby na sankční seznam.

8. Stěžovatelka správním soudům také vytýká, že přistupovaly ke stěžovatelčiným tvrzením a důkazům s odlišným standardem hodnocení než k závěrům správních orgánů, které preferovaly. Nevypořádaly se s otázkou platnosti a účinnosti smlouvy o převodu akcií, která byla klíčová pro posouzení, kdo je skutečným nepřímým vlastníkem stěžovatelky. Dále namítá průtahy ve správním řízení, které trvalo více než dva roky, po které bylo na stěžovatelku uvaleno předběžné opatření. Konečně je stěžovatelka přesvědčena, že uvalená opatření představují trestní obvinění dle tzv. Engelových kritérií formulovaných ESLP, proto se měly ve správním řízení uplatnit zásady správního trestání. Opírá se přitom o stanovisko Vysokého komisaře OSN pro lidská práva z roku 2009. Posouzení Ústavním soudem 9. Všechny procesní předpoklady k projednání ústavní stížnosti jsou splněny. Ústavní soud je v tomto řízení oprávněn posuzovat pouze to, zda obecné soudy svým rozhodnutím nebo postupem neporušily ústavně zaručená práva a svobody stěžovatelky - viz čl. 83 Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. To v nynější věci Ústavní soud neshledal, ústavní stížnost je tudíž zjevně neopodstatněná. V případě usnesení Ústavního soudu o zjevné neopodstatněnosti přitom postačí, je-li stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

10. Stěžovatelčina ústavní stížnost sice přináší ústavně relevantní argumentaci o porušení jejích práv, kterou ale už vyčerpávajícím způsobem vypořádaly správní soudy. Napadená rozhodnutí - a ostatně i rozhodnutí FAÚ a rozhodnutí ministerstva, která stěžovatelka přiložila k ústavní stížnosti - pečlivě a patřičně reagují na to, co stěžovatelka v řízení tvrdila, včetně toho, že uvalené sankce nepředstavují trestní obvinění. To je zřejmé už z jejich rekapitulace v první části tohoto usnesení. Správní soudy a správní orgány však zohlednily i to, co nedoložila, totiž smlouvu o převodu akcií. Správní rozhodnutí, která v přezkumu napadenými rozhodnutími obstála, stojí (stručně shrnuto) na těchto závěrech: Stěžovatelčinu mateřskou společnost vlastní kyperská společnost Furdberg. Jejím koncovým vlastníkem je Dmitrij Alexandrovič Pumpjanský. Stěžovatelka sice tvrdila, že došlo k převodu akcií z této osoby na jinou fyzickou osobu, tomu však podle zjištění FAÚ neodpovídá zápis v kyperském obchodním rejstříku a stěžovatelka nedoložila příslušnou smlouvu o převodu akcií. I kdyby však k převodu akcií došlo, Dmitrij Alexandrovič Pumpjanský zůstává podle vazeb popsaných FAÚ nadále osobou, která společnost Furdberg - tedy i stěžovatelku - fakticky ovládá. Dmitrij Alexandrovič Pumpjanský je zařazen na sankční seznam na základě rozhodnutí Rady EU. Protože ovládá stěžovatelku, vztahují se i na ni sankce a jsou dány důvody ke zmrazení jejích nemovitostí.

11. Význam rozsudků Tribunálu SDEU, které se týkají zařazení sankcionované osoby na seznam, zvažovalo ministerstvo (viz část 3.5 jeho rozhodnutí), městský soud (viz bod 57 jeho rozsudku) i NSS (viz body 29 až 32 jeho rozsudku). Pro všechny bylo podstatné, že v době vydání správních rozhodnutí byla sankcionovaná osoba v seznamu evidována, takže byly dány podmínky pro zmrazení majetku stěžovatelky. Jakmile by se daná osoba na seznamu nadále nenacházela (nebo nebyla skutečným majitelem stěžovatelky), majetek stěžovatelky by FAÚ rozmrazil i z moci úřední.

12. Správní soudy (i správní orgány) se vypořádaly i s otázkou skutečného vlastnictví stěžovatelky. Stěžovatelka se mýlí v tom, že by její tvrzení nebo její důkazy byly hodnoceny jiným důkazním standardem. Z celého odůvodnění všech rozhodnutí naopak plyne, že proti sobě stála podrobná, konzistentní a podložená skutková tvrzení správních orgánů a nevěrohodná, mimoběžná nebo nedoložená tvrzení stěžovatelky. Řízení navíc trvalo delší dobu pro jeho složitost a po jeho dobu požívala stěžovatelka výjimek, které jí podnikatelskou činnost, byť v omezené míře, umožňovaly (viz bod 66 napadeného rozsudku městského soudu).

13. Odkazy stěžovatelky na judikaturu v ústavní stížnosti považuje Ústavní soud za nepřiléhavé. Stěžovatelkou citovaná rozhodnutí Ústavního soudu se týkala přezkumu souladu právních předpisů s ústavním pořádkem. Ani rozhodnutí ESLP se nevztahovala k sankcím. Rozhodnutí SDEU pak řešila samotné zařazení osob na sankční seznam a právo sankcionovaných osob na tento přezkum i poté, co už na něm nadále nejsou evidovány, nikoliv uvalení konkrétních sankcí. Stanovisko Vysokého komisaře OSN pro lidská práva konečně představuje nezávazný dokument, navíc je již staršího data a nedopadá na aktuální protiruské sankce ze strany EU, ale na sankční seznamy OSN.

14. Ústavní soud shrnuje, že odmítl stěžovatelčinu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Nevyhověl ani stěžovatelčině návrhu, aby jí přiznal náhradu nákladů řízení o ústavní stížnosti. Náklady tohoto řízení nesou účastníci i vedlejší účastníci zpravidla sami. Pro výjimečné odchýlení se od tohoto pravidla neshledal Ústavní soud v této věci žádné zvláštní okolnosti (srov. § 62 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu).

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. května 2026 Dita Řepková, v. r. předsedkyně senátu