I.ÚS 3845/12
V PLATNOSTI- MS Praha 36 Cm 152/2007-419
- VS Praha 6 Cmo 104/2012-583
- ÚS I.ÚS 3845/12
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože ji považoval za zjevně neopodstatněnou. Stěžovatel se domáhal osvobození od soudního poplatku za odvolání, avšak soudy I. stupně mu to neuznaly. Soud se opřel o § 138 odst. 1 o. s. ř. a námitky ohledně doručení výzvy a lhůty k zaplacení považoval za neopodstatněné. Rozhodnutí bylo vydáno mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 30. října 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, ve věci navrhovatele K. Ch., zastoupeného JUDr. Radomilem Ondruchem, advokátem se sídlem Šafaříkova 22/371, 120 00 Praha 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. července 2012 č. j. 6 Cmo 104/2012-583 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. července 2010 č. j. 36 Cm 152/2007-439, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. července 2010 č. j. 36 Cm 152/2007-439 bylo zastaveno řízení o odvolání žalobce P. P. proti rozsudku tamního soudu ze dne 18. března 2010 č. j. 36 Cm 152/2007-419, přičemž k odvolání stěžovatele (takto procesního nástupce původního žalobce) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. července 2012 č. j. 6 Cmo 104/2012-583 citované usnesení soudu I. stupně jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Citovaná usnesení obecných soudů stěžovatel napadl formálně bezvadnou ústavní stížností. Tvrdil, že jimi došlo k dotčení jeho ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dle odůvodnění návrhu mělo se tak stát tím, že předmětná rozhodnutí dostatečně nezohledňují kritéria obsažená v ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. pro osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel blíže rozvedl genezi předmětného řízení o odvolání, kdy vstoupil (v důsledku postoupení pohledávky) do práv původního žalobce a domáhal se osvobození od soudního poplatku z podaného odvolání, přičemž v této souvislosti odkázal na relevantní judikaturu Ústavního soudu, vztahující se k problematice osvobození od soudních poplatků. Dále namítal, že soud I. stupně výzvu k zaplacení soudního poplatku doručil (dle něj v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 238/99) pouze jeho právnímu zástupci, jakož i to, že mu k zaplacení soudního poplatku neposkytl dostatečně přiměřenou lhůtu. V důsledku těchto námitek se posléze stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud napadená usnesení nálezem zrušil. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Předně nutno zdůraznit, že právně relevantním základem pro napadená rozhodnutí obecných soudů bylo usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2011 č. j. 36 Cm 152/2007-491, jímž nebylo z pohledu § 138 odst. 1 o. s. ř. přiznáno stěžovateli osvobození od soudního poplatku za odvolání. Citované rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. prosince 2011 č. j. 6 Cmo 217/2011-551. Tato rozhodnutí, jak zjistil Ústavní soud ze své úřední činnosti, stěžovatel samostatnou ústavní stížností - ač tak učinit mohl - nenapadl. Pokud stěžovatel současným návrhem fakticky (obsahově) brojí proti těmto usnesením o nepřiznání osvobození od soudního poplatku, o něž se potom co do relevantního východiska následná pro něj nepříznivá rozhodnutí o zastavení řízení opírají, v tomto řízení (o ústavní stížnosti) nebylo lze tyto výhrady stěžovatele podrobit, již s ohledem na uvedenou skutečnost, resp. jeho (petitem vymezený) předmět řízení, ústavněprávnímu přezkumu. Opodstatněnou není potom ani námitka doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku pouze právnímu zástupce stěžovatele, jakož s ohledem na posouzení kontextuální ani námitka nedostatečnosti poskytnuté lhůty k zaplacení soudního poplatku [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 2/07 (dostupný na stránkách http://nalus.usoud.cz)]. Z uvedeného se podává, že porušení ústavních práv stěžovatele Ústavní soud neshledal; posoudil za této situace návrh jako zjevně neopodstatněný, a proto jej mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 30. října 2012 Vojen Güttler předseda senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (4)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.