I.ÚS 406/13
V PLATNOSTI- NSS 6 As 35/2012-42
- ÚS I.ÚS 406/13
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože ji považoval za zjevně neopodstatněnou. Stěžovatel se domáhal zrušení rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které zamítlo odvolání proti rozhodnutí magistrátu města Olomouc. Soud se opřel o § 24 odst. 2 správního řádu, podle něhož došlo k fikci doručení, a to bylo považováno za správně zjištěné. Ústavní soud závěr nižších soudů nepřezkoumal, protože stížnost nebyla zjevně opodstatněná.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 20. února 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera ve věci navrhovatele Mgr. Romana Dvorského, zastoupeného Mgr. Radimem Dostalem, advokátem se sídlem Vsetín, Palackého 168, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. října 2012 č. j. 6 As 35/2012-42, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše citovaného rozhodnutí a uvedl, že se jím cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a současně navrhl i zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 3. 2012 č. j. 58 A 60/2011-166. V návrhu poukázal na průběh řízení, v němž se soudy zabývaly tím, zda podal odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Olomouc včas či po lhůtě k tomu stanovené. Poté, co Krajský soud v Ostravě s ohledem na závazný právní názor Nejvyššího správního soudu jeho žalobu zamítl, podal kasační stížnost, která byla zamítnuta s poukazem na správné zjištění způsobu a data doručení prvoinstančního rozhodnutí správního orgánu (Magistrátu města Olomouc) na základě fikce (podle § 24 odst. 2 správního řádu) a s ohledem na to pak na důvodnost odmítnutí jeho odvolání pro opožděnost. Vyslovil přesvědčení, že k naplnění fikce doručení však dojít nemohlo a uvedený závěr proto považuje za důsledek nesprávně zjištěného skutkového stavu a za narušení principu volného hodnocení důkazů. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal rozsudek Krajského soudu v Ostravě a opodstatněně kasační stížnost žalobce (nyní stěžovatele) zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí s poukazem na učiněná zjištění, na svou judikaturu, na příslušná ustanovení správního řádu (§ 25 odst. 3, § 33 odst. 2, § 60 a násl.) se vyčerpávajícím způsobem vypořádal s jeho námitkami, a proto lze na toto odůvodnění v dalším odkázat. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 20. února 2013 Ivana Janů předsedkyně senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.