I.ÚS 4182/12
V PLATNOSTI- OS Karviná 169 C 338/2010-51
- ÚS I.ÚS 4182/12
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože se jednalo o zjevně neopodstatněný návrh. Stěžovatel se domáhal zrušení rozhodnutí, které mu uložilo úhradu částky 3 015 Kč za období po vyklizení bytu. Soud se opřel o § 132 občanského soudního řádu, který zajišťuje svobodu hodnocení důkazů soudem. Ústavní soud nesmí přezkoumat hodnocení důkazů provedené nižším soudem, pokud nebylo porušeno ústavní právo.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 14. ledna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele Leopolda Charváta, zastoupeného Mgr. Romanem Smetanou, advokátem se sídlem Slezská Ostrava, Občanská 16, o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Karviné-pobočky v Havířově č. j. 169 C 338/2010-51 ze dne 26. července 2012, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaného rozsudku, kterým byl zavázán k zaplacení částky 3 015,- Kč s příslušenstvím žalobci a ústavní stížnost odůvodnil tím, že rozhodnutím soudu se cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na okolnosti, za nichž se po smrti manželky stal výlučným nájemcem bytu, na tvrzení a důkaz o svém projevu vůle užívání bytu ukončit a na skutečnost, že byl ve vazbě, což mu bránilo osobně byt žalobci předat. Dále uvedl, že, přestože vyklizením bytu pověřil své bratry, kterým udělil plnou moc, žalobce s těmito odmítal jednat, neposkytl tak potřebnou součinnost k předání bytu, a proto požadavek na úhradu částky 3 015,- Kč považuje za neoprávněný. Připustil, že plné moci nebyly úředně ověřeny, k tomu však měl ve vazbě ztíženou možnost, konečně pak podle jeho přesvědčení u zmocnění v předmětné věci taková povinnost není nikde stanovena. Pokud jde o odůvodnění rozhodnutí soudu, to má za nedostatečné, když neobsahuje důvody, pro které soud neprovedl jím navržené důkazy, hodnocení důkazů provedených pak nepovažuje za řádně učiněné - označený postup dle něj tak založil nepřezkoumatelnost celého rozhodnutí. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadeného rozsudku a obsahu rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č. j. 11 Co 301/2011-97 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Okresní soud v Karviné-pobočka v Havířově na základě provedených důkazů svým spisem sp. zn. 169 C 482/2009 a pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 11. 2011 č. j. 11 Co 301/2011-97, jímž byl stěžovatel zavázán k úhradě dlužného nájemného a k vydání bezdůvodného obohacení ke dni 31. 12. 2008 v částce 47 273,- Kč s příslušenstvím a po zjištění, že až dnem 13. 1. 2009 došlo k soudnímu vyklizení předmětného bytu, opodstatněně žalovanému uložil povinnost za dobu od 1. 1. 2009 do dne vyklizení bytu žalobci částku 3 015,- Kč s příslušenstvím (§ 451 občanského zákoníku) uhradit. Poněvadž se soud v přiléhavém odůvodnění svého rozsudku se všemi námitkami žalovaného (nyní stěžovatele) řádně vypořádal, lze na toto odůvodnění v dalším odkázat. Nutno dodat, že z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu, a proto jestliže obecné soudy respektují kautely dané tímto ustanovením, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" jimi učiněné hodnocení, a to ani tehdy, kdyby se s ním sám neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 23/93, II. ÚS 216/95 a násl.). V předmětné věci se soud při hodnocení důkazů do rozporu s § 132 občanského soudního řádu či s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu nedostal, a proto bylo rozhodnuto, jak ve výroku obsaženo. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. ledna 2013 Ivana Janů předsedkyně senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.