Ústavní soud · Usnesení

I.ÚS 42/2000

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2000-05-30 · zastaveno · ECLI:CZ:US:2000:1.US.42.2000

  1. VS Olomouc 2 To 169/99
  2. ÚS I.ÚS 42/2000

Citované zákony (4)

Rubrum

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného advokátem JUDr. Hynkem Applem se sídlem Jiráskova 9, 750 00 Přerov, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 12. 1999, sp. zn. 2 To 169/99, takto:

Výrok

Řízení se zastavuje.

Odůvodnění

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. 11. 1999, sp. zn. 37 T 5/99, zamítl žádost stěžovatele a spoluobviněného M. K. o propuštění z vazby na svobodu. Proti tomuto usnesení podali oba obvinění stížnosti, které Vrchní soud v Olomouci napadeným usnesením zamítl. Stěžovatel v ústavní stížnosti ze dne 19. 1. 2000 tvrdí, že Vrchní soud v Olomouci napadeným usnesením porušil jeho ústavně zaručené základní právo na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1, 2 a 5 a dále čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť prý podmínky omezení osobní svobody v daném případě nebyly vykládány restriktivně a obecné soudy svá rozhodnutí řádně neodůvodnily, neboť se nevypořádaly s argumenty stěžovatele, nýbrž vycházely pouze ze skutkových zjištění, uvedených v písemném vyhotovení obžaloby. Přípisem ze dne 18. 5. 2000, doručeným Ústavnímu soudu dne 19. 5. 2000, stěžovatel svou ústavní stížnost proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 12. 1999 vzal zpět. Podle ustanovení § 77 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, může stěžovatel vzít ústavní stížnost zpět jen do okamžiku, než se Ústavní soud odebere k závěrečné poradě; v takovém případě Ústavní soud řízení zastaví. Podmínky tohoto ustanovení jsou splněny a proto Ústavní soud řízení zastavil.

Poučení

Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 30. 5. 2000 JUDr. Vladimír Klokočka předseda senátu Ústavního soudu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (1)