I.ÚS 42/97
Sbírka: N 92/12 SbNU 3
V PLATNOSTIÚstavní soud zrušil územní rozhodnutí o stavební uzávěře, protože vyloučení vlastníků pozemku z účasti na řízení porušilo jejich právo na soudní přezkum podle čl. 36 odst. 2 Listiny. Soud upozornil, že omezení vlastnického práva ve prospěch veřejného zájmu vyžaduje zárukou právní ochrany i pro dotčené fyzické osoby. Při posuzování omezení vlastnického práva je třeba postupovat stejně přísně jako při vyvlastnění. Ústavní soud vysvětlil, že zákonodárce následně upravil právní úpravu tak, aby byly vlastníky pozemků zahrnuty mezi účastníky řízení.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě ve věci návrhu L. S. a M. S., obou zastoupených JUDr. V. V., o ústavní stížnosti proti územnímu rozhodnutí č. 41/1996 Městského úřadu Slaný ze dne 4. 12. 1996, takto:
Výrok
Územní rozhodnutí Městského úřadu ve Slaném, odboru pro výstavbu a životní prostředí, ze dne 4. 12. 1996, č. 41/1996, se zrušuje.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 3. 2. 1997 podali stěžovatelé návrh na zrušení územního rozhodnutí Městského úřadu ve Slaném, odboru pro výstavbu a životní prostředí, v postavení stavebního úřadu č. 41/1996, ze dne 4. 12. 1996, o stavební uzávěře, spolu s návrhem na zrušení části ustanovení § 34 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 34 odst. 1 zákona o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), zákona č. 50/1976 Sb., ve znění zákona č. 103/1990 Sb., zákona č. 262/1992 Sb. a zákona č. 43/1994 Sb. (dále jen "stavební zákon") byl v té době účastníkem územního řízení navrhovatel a organizace či občané, jejichž vlastnická nebo jiná práva k pozemkům nebo stavbám, včetně sousedních pozemků a staveb, mohou být rozhodnutím přímo dotčena, avšak účastníkem územního řízení o stavební uzávěře byl však pouze navrhovatel, v tomto případě Archeologický ústav Praha. Podle uvedeného ustanovení bylo stěžovatelům vydáno zmíněné územní rozhodnutí č. 41/1996 o stavební uzávěře na parcelu č. 485/2 (původně nesprávně č. 482/2), katastrální území K., která je jejich vlastnictvím. Tímto rozhodnutím bylo zakázáno provádět na jejich pozemku veškeré stavby. V odůvodnění územního rozhodnutí bylo kromě jiného uvedeno, že k připomínkám vlastníků L. a M. S. nebylo přihlédnuto, neboť nejsou ze zákona účastníky řízení. V odůvodnění ústavní stížnosti se stěžovatelé odvolávají na to, že byli tak vyloučeni z účasti na správním řízení, a z přístupu k soudu. V uvedeném postupu shledávají porušení svých základních práv a svobod, konkrétně čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož nesmí být vyloučeno ze soudního přezkoumávání rozhodnutí týkající se základních lidských práv. V ústavní stížnosti stěžovatelé dále namítají, že městský úřad se ve svém rozhodnutí o stavební uzávěře podrobněji vůbec nezabýval otázkou veřejného zájmu, který by měl být při takovém omezení vlastnického práva prokázán, a omezil se na jedinou odůvodňující větu, že se jedná o pozemek, na kterém se nachází eponimní naleziště sídliště z doby bronzové. Když při ústním jednání zástupci orgánů státní správy neuplatnili žádné připomínky a vlastníkům uvedeného pozemku bylo uplatnění námitek odepřeno, protože nebyli účastníky řízení, dospěl stavební úřad ve Slaném k závěru, že stavební uzávěra je podle Archeologického ústavu Praha jako žadatele opodstatněna. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost stěžovatelů je důvodná. Ústavní soud vzal zřetel na skutečnost, že při rozhodnutích o stavebních uzávěrách dochází nepochybně k omezení vlastnických práv jimi dotčených osob, avšak musí se tak dít v souladu s čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že vlastnické právo je přípustné omezit ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Náhradu za majetkovou újmu upravuje § 24 zákona České národní rady č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Přitom podmínky omezení vlastnického práva v tomto případě je třeba zde posuzovat stejně přísně a analogicky jako je tomu při vyvlastnění. Ústavní soud vzal na vědomí, že provádění archeologického výzkumu je nepochybně spojeno s jistým omezením volné dispozice vlastním majetkem, a to i pro potřeby vlastníka. V souvislosti s tím je třeba respektovat i čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že vlastnictví nesmí být zneužito na újmu práv druhých nebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Oprávněným zájmem je nepochybně např. ochrana kulturních památek a míst archeologických výzkumů. V tom směru Ústavní soud odkazuje na svůj nález ze dne 23. června 1994, sp. zn. I. ÚS 35/94 (Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, č. 36). Ústavní soud po zhodnocení výše uvedených skutečností však musel konstatovat, že pokud jde o ústavní práva stěžovatelů je oprávněně namítáno porušení práva na projednání zásahu soudem do práv chráněných ústavním pořádkem ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Dle tohoto ustanovení ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny základních práv a svobod. To si uvědomil, byť dodatečně, i zákonodárce a napravil uvedenou situaci způsobem dále uvedeným. Proto napadené rozhodnutí Městského úřadu ve Slaném Ústavní soud zrušil, i když jeho vydání nebylo v rozporu s tehdy platným ustanovením zákona (§ 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.). Pokud jde o návrh na zrušení § 34 odst. 1 v původním znění, konstatoval Ústavní soud, že novela stavebního zákona č. 83/1998 Sb. upustila od předchozí úpravy a v novém § 34 odst. 2 výslovně uvedla, že účastníky územního řízení, mezi jinými též o stavební uzávěře, je nejen navrhovatel, ale i osoby, jejichž vlastnictví a jiná práva k pozemkům nebo stavbám na nich mohou být rozhodnutím přímo dotčena. Z toho důvodu Ústavní soud též řízení vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 10/97 v této věci zastavil.
Poučení
Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 1. září 1998